Vyberte kategorii

Vybrané dotazy
Dům a byt
Legislativa
Obce a veřejný prostor
Odpadní vody
Příklady z ČR a zahraničí
Zahrada
Změna klimatu

Je možné využít fólie, které se používají například při stavbě zahradních jezírek.


Samostatné studie zatím podporované nejsou, ale počítá se s nimi v rámci připravovaného programu OPŽP 2021+


Možnosti jak odstranit znečištění tohoto typu jsou v podstatě dvě. Jednou je přečištění pomocí membránové filtrace nebo iontoměničů, ale toto řešení je finančně náročné. Druhou možností je použít jinou vhodnou alternativu zimní údržby.

Vliv solí na vegetaci se nyní sleduje a vedou se o něm diskuze.


Tyto informace by měl poskytnout výrobce střešní krytiny. Obecně jsou vhodné pálené tašky, méně vhodné plechy, které mohou uvolňovat těžké kovy.


V první řadě je nutné z nádrže vyčerpat vodu a nádrž důkladně umýt vodou např. se savem a v druhé řadě je nutné zamezit filtraci nečistot do nádrže a posledním krokem je filtrace vody před nátokem do nádrže (například přes aktivní uhlí).


Pro dešťový záhon lze použít téměř jakékoli rostliny, záleží na prioritě barev, době květu, umístění, velikosti apod. Použít můžeme například:

Kyprej vrbice, Popelivka, různé trávy, Čechrava čínská, Třapatka zářivá, Agastache anýzová, Kosatec, Sadec skvrnitý, Sítina rozkladitá, Proso prutnaté, Puškvorec obecný,  atd.


Kořenové čistírně odpadních vod bude k funkčnosti stačit N a P (dusík a fosfor), a ten v těchto vodách stále bude.


Pokud máte měděné okapy, tak hrozí, že se do dešťové vody uvolní měď (což je toxická látka).

Takto akumulované vody se hodí ke splachování toalety, úklid, mytí auta, popřípadě praní prádla. K zalévání plodin ke konzumaci bych tyto vody nepoužila. Musela byste použít nějaký systém na čištění těchto vod, pokud byste měla zájem.

Ještě je možnost, že byste vodu odebrala a nechala si udělat rozbor, který by Vám prokázal jak a kolik tam mědi (Cu) je.

Kvalita vody využívané pro závlahu je definována v platné ČSN 75 7143 Jakost vod. Jakost vody pro závlahu. V následující orientační tabulce jsou porovnány požadované koncentrace vybraných polutantů dle ČSN 75 7143 Jakost vod.


Pokud se rozhodnete dešťové vody zadržovat a využívat jinak než tím, že je vypustíte do kanalizace. Tak Vám samozřejmě musí vodárny tuto platbu odpustit. Doložíte buď projekt, technické řešení, nebo proběhne místní šetření.

Nemůže docházet k obohacování společnosti, pokud prokazatelně dešťové vody do kanalizace nevypouštíte.

Detailní podmínky projednejte se společnosti, se kterou máte uzavřenou smlouvu. Nejlépe na zákaznickém centru.


Každá vodárenská společnost si určuje fakturaci této vody sama. Předpis pro měření je, ale nevztahuje se na vody srážkové.


V současné době není znám žádný systém, který by se používal k odsolení dešťových vod z komunikací. Neřeší se to ani na vesnicích a ani u dálnic. Problém je v tom, že neexistuje účinné zařízení, které by dokázalo zbavit vody chloridu. Existují zařízení membránové filtry, ale ty jsou drahé a pro tento účel se to nepoužívá.

Bylo by potřeba zjistit škodlivé účinky soli na rostliny, které tím chcete zalévat.

Zatím se tyto vody zasakují.


Je třeba mít zpracovanou projektovou dokumentaci, kterou předložíte stavebnímu úřadu (stavební povolení / ohlášení).

To vám povolí stavbu. Určitě se podívejte na běžící projekty, které Vám mohou velkou část nákladu zaplatit.

Pokud budete zadrženou vodu využívat pouze na zálivku tak si nemyslím, že byste měli osazené měřidlo do kanalizace. Dojde, ale ke změně ve smlouvě, kde budete mít ponížené platby za DV.

Vodoměr by byl osazený v případě, že byste dešťové vody využívali v budově například k splachování WC.


Přes SFŽP běží dotační program na využívání dešťových vod. Je vhodné si prostudovat nabízené programy a zvolit nejlepší variantu. Když budete dešťové vody využívat tak to nahlásíte provozovateli a té Vám tuto skutečnost promítne do smlouvy a následně do ceny.


V § 20 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích je dána povinnost platit za odvádění srážkových vod. Tato povinnost se vztahuje na vody, které jsou odvedeny do kanalizace, kromě plochy dálnic, silnic, místních komunikací, ploch drah, zoologických zahrad a ploch nemovitostí k trvalému bydlení. V případě, že část nemovitosti určené k trvalému bydlení není používána k bydlení, ale jedná se o prostory k podnikání, je z této části povinnost platby za odvádění srážkových vod. Tato platba se vypočte poměrem ploch určených k podnikání ku celkové ploše objektu. Např. pokud je v domě o celkové podlahové ploše 400 m² provozována ordinace na ploše 100 m², vynásobí se celková cena za odvádění srážkových odpadních vod koeficientem 0,25.

Počítají se všechny plochy, z kterých jsou srážkové vody odváděné do kanalizace, a to i nepřímo, když dešťový svod je vyveden na komunikaci, po které však voda stéká do kanálu. Nezapočítá se plocha, ze které je dešťový svod zaústěn do vsakování, případně na zelenou plochu bez odtoku do kanalizace.

Pro výpočet celkového odtoku se používá dlouhodobý srážkový normál. Ten je průměrem určité hodnoty (např. roční srážky) v daném místě nebo oblasti za 30 let, v současné době za období 1961 až 1990. Tato hodnota se pak používá 30 let, tedy do roku 2020. Jedná se o normu Světové meteorologické organizace. Ve výpočtu je dlouhodobý srážkový normál zohledněn volbou lokality.

Výpočet množství srážkových odpadních vod se provádí dle přílohy č. 16 k vyhlášce č. 428/2001 Sb. Výpočet se uvádí ve smlouvě o dodávce vody a odvádění odpadních vod. Provozovatelé vodovodů a kanalizací pro výpočet poplatku za odvod srážkových vod většinou rozlišují 3 druhy ploch:

  1. Plochy nepropustné jako střechy, asfaltové plochy, betonové plochy či dlažby se zálivkou spár.
  2. Plochy propustné zpevněné, např. upravené zpevněné štěrkové plochy, dlažby se širšími spárami vyplněnými materiálem umožňujícím zasakování.
  3. Plochy pokryté vegetací v případě možnosti odtoku do kanalizace

Asi nejčastější a nejjednodušší řešení je systém zasakování na pozemku. Způsobů využití je ale více např. zalévání zahrady/trávníku, mytí auta, úklid, splachování WC. Je ale nutné si ohlídat kvalitu přečištěné vody rozborem.


Dotaci lze čerpat z programu Akumulace srážkové vody pro zálivku zahrady, viz stránky SFŽP

https://www.dotacedestovka.cz/


Ano větvičky do kompostu dát můžete, doporučuji ty menší rovnou a ty větší první mulčovat. Jen ty dřevnaté části se pomaleji v kompostu rozkládají


Byla k vašemu domu či chatě zavedena kanalizace a vy byste rádi použili již nepotřebný septik ke sběru dešťové vody? Jedna z prvních věcí, kterou musíte udělat je, že necháte septik vyčistit. Na níže uvedeném odkazu můžete najít firmy zabývající se čištěním ve vašem kraji.

https://dum-byt-zahrada.sluzby.cz/cisteni-kanalizaci-a-septiku


Pro zálivku šedou vodou zatím nemá česká legislativa pravidla a jen pomalu se do ní dostává. Proto je zatím realizováno několik projektů, kde se se ŠV splachuje.


Při zasakování dešťových vod samozřejmě může problém s vozovkou nastat, ale nemusí, stejně tak je možné, že bude třeba častější údržba. Na druhou stranu je cenou za toto riziko přínos v podobě ekosystémových služeb stromů. Nástrojem pro město, jak MZI prosadit, je vznik a uplatňování koncepčních dokumentů.


Řešením by bylo zrušení výjimek ze zpoplatnění a ekonomicky motivovat k jiným řešení.


Hlavním smyslem propustného chodníku i například průlehu je předčištění a následné odvedení vody buď do retenčního nebo vsakovacího prostoru. Kromě toho by domy měly být opatřeny hydroizolací. Předejít situaci podmáčeného domu a sklepů by měla zajisti dokumentace – především hydrogeologické průzkumy a simulace pohybu vody v půdním prostředí. Kromě toho základním principem MZI je vodu zdržet a také odvést v požadovaném čase (většinou 2 dny).


Záleží na velikosti transpirační plochy, velikosti koruny, klimatických podmínkách a dalších. Podstatnější ale je, jak velký kořenový prostor strom potřebuje, aby při srážce poskytl také vodohospodářskou službu a využil vodu ke své závlaze.

Dostupné práce na efektivitu a velikost prokořenitelného prostoru jsou například od Nina Bassuk.


Projektant by měl v rámci projednání upozornit na úskalí a na provozní požadavky konkrétního opatření. S dotacemi na provoz se nepočítá. Provozní náklady by mělo hradit město/obce či vlastník.


Certifikace LEED, BREEAM i SBTool řeší hospodaření s dešťovou vodou, většinou v rámci kategorie týkající se pozemku nebo ekologie (např. u LEED v rámci kategorie Sustainable Sites je kredit Rainwater management: https://www.usgbc.org/credits/new-construction-core-and-shell-schools-new-construction-retail-new-construction-data-cent-3?return=/credits/New%20Construction/v4.1 )


Zde je odkaz na definici “suitably qualified ecologist” dle certifikace BREEAM : požaduje vysokoškolský titul a zkušenosti v oboru. https://www.breeam.com/BREEAM2011SchemeDocument/Content/11_landuse/le02.htm


  • Björn Büter bueter(at)geo-net.de
  • ASMUS_green (Ausbreitungs- und Strömungs-Modell für Urbane Strukturen und Begrünung / model šíření a proudění pro městské stavby a zeleň)
  • Jana Caase caase(at)geo-net.de
  • https://www.hcu-hamburg.de/research/forschungsgruppen/reap/reap-projekte/bluegreenstreets/

Německá legislativa právě prochází změnou a má za cíl definovat nové standardy. Financována je z ministerstva pro výzkum. Zatím modrozelená řešíní realizují jednotlivá města.


Využití srážkové vody jako vody pitné možné je při aplikaci metod jako je např. lepší filtrace (aktivní uhlí), nebo reverzní osmóza,nebo membránová filtrace a následně UV lampa. Tím zabezpečíte jakost pitné vody. Tento systém se umísťuje v domě před nátokem do baterií. Řada firem na trhu tyto metody již nabízí.


Použití štěrkového trávníku má svá omezení – nehodí se pro dlouhodobé parkování vozidel nebo pro frekventované komunikace, rovněž vyžadují údržbu. Naopak oproti mlatové cestě dobře zasakují, nezanáší se a mají výhodu zeleně.


Rozpětí je cca 700 – 1400 Kč/m2, záleží na mocnosti vrstev, dostupnosti materiálu a ceny práce.


Na jílovitých půdách je důležitá možnost regulace průtoku. Je možné použít štěrbinové jezy a otvory pro řízení průtoku, které umožňují nastavit hodnotu průtoku až na 0,1 l/s. Poslední regulační prvek je umístěn ještě před napojením na kanalizaci.


Vzhledem k tomu, že dešťové zahrady akumulují jen mělkou vrstvu vody, nejsou třeba žádná dodatečná opatření.


Propustný asfalt funguje dobře i v chladnějším klimatu. Důležitý je dostateční prostor na zasakování v podkladové vrstvě. Jako propustný homogenní povrch je také možné použít kamenivo spojené pryskyřicí na podkladu hrubého štěrku.


Pro správné vsakovací podmínky u propustné dlažby je důležitý podklad a široké spáry (cca 6 mm). Podklad tvoří cca 50 mm štěrku pod betonovými kostkami a další podkladová vrstva z hrubého štěrku (cca 4-20 mm).


Dešťová zahrada by měla být navržena s ohledem na údržbu. Obecně u lučních druhů je potřeba vegetaci posekat 1-2x za rok, odstraňovat případné nánosy bahna, konstrolovat zařízení nátoku a odtoku společně s regulačními prvky.


Ano, to je velice důležité. Navržené přepady většinou kopírují trasu řízených toků do dalších částí systému.


Rozvody pitné a dešťové vody nesmí být smíseny, a to ani ve společné výtokové armatuře. Je to hygienický požadavek ochrany vodovodního řadu a udává ho norma ČSN EN 1717. Musíte mít oddělený rozvod vody na pitnou a užitkovou. Někdy se tomu říká dvojí rozvod.

Zalévání – kohoutek na zahradě, ve sklepě, v technické místnosti, stačí pouze přívod užitkové vody ze sběrné nádrže.

Splachování WC – postačí pouze přívod užitkové vody ze sběrné nádrže.

Úklid – pokud budete mít zvláštní odběrné místo například v úklidové místnosti, také vám k němu povedou pouze jedny trubky s užitkovou vodou. V opačném případě je nutné k některým odběrným místům v domě přivést kromě rozvodu pitné vody i rozvod užitkový a opatřit jej samostatnou výtokovou armaturu.

Praní – do místnosti je vhodné přivést jak užitkovou, tak pitnou vodu. Pro praní v dešťové vodě je vhodná pračka umožňující připojení pitné i užitkové vody. V případě, že máte obyčejnou pračku, je dobré mít možnost připojit ji v případě potřeby i na pitnou vodu.


Kromě toho, že uspoříte pitnou vodu, zbavíte se části vody dešťové. Ta je pro praní vhodná zejména tam, kde je pitná voda (ať už z vodovodního řadu, tedy upravená, nebo ze studně) na praní příliš tvrdá nebo obsahuje více železa, manganu atd. Měkká dešťová voda lépe rozpouští prací prostředky, takže se jich spotřebuje méně. Navíc se neusazuje a netvoří vodní kámen, takže se obejdete bez změkčovačů vody a pračka se méně opotřebovává. Z hygienického hlediska je praní v dešťové vodě naprosto v pořádku.

Komplikace může být v tom, že dešťová voda někdy obsahuje různé chemické příměsi, kterých se voda ve filtrech mechanických nečistot nezbaví. Mohlo by se potom stát, že prádlo bude po vyprání zapáchat. Množství těchto příměsí záleží na čistotě ovzduší, druhu střešní krytiny a také na tom, jestli se voda na střeše dostává do kontaktu s velkým množstvím nečistot jako je listí, jehličí, šišky atd. Tento problém se dá řešit tím, že použijete pračku, která umožňuje napojení na dvojí vodu. Poslední máchání tak probíhá v pitné vodě a prádlo se tím případného zápachu zbaví. V současné době již existují speciální pračky na dešťovou vodu, které dokážou právě toto. Například Německá firma Miele nabízí pračky se dvěma oddělenými přípojkami na vodu. Pračka je sama schopna řídit proces praní a to tak, že při předpírce, hlavním praní a prvním máchání využívá právě dešťovou vodu, teprve až pří posledním máchání pak vodu pitnou. Podle výsledku dlouhodobé studie Státního hygienického ústavu v Brémách nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi kvalitou praní prádla v pitné vodě a v dešťové vodě.

Je ale možné, že dvojí vodu pro praní potřebovat nebudete. Doporučujeme otestovat kvalitu dešťové vody pro praní tím, že si v ní zkusíte něco vyprat v ruce, nejlépe více kousků oblečení – polovinu v dešťové vodě, polovinu v pitné, a porovnejte to.

Praní v dešťové vodě je opravdu výhodné, jak ekonomicky, tak environmentálně. Při praní nemusíte používat přípravky na změkčování tvrdé pitné vody ani látky působící proti vzniku vodního kamene na elektrických spirálách pračky, proto je při praní dešťovou vodou zaručena nejen jeho kvalita, ale i úspora. Dešťová voda má slabě kyselou reakci od absorbovaného oxidu uhličitého (CO2) a má tak při praní i přirozenou odmašťovací schopnost. Za deset let se dá uspořit až několik metráků pracích prášků a významně ulehčit vodním tokům a domovním čističkám od fosfátů a jiných látek cizorodých pro přírodu. I konečné máchání (v případě obyčejných praček) v dešťové vodě je mnohem účinnější než v tvrdé pitné vodě. Dešťová voda vyplaví z tkanin i poslední zbytky pracího prášku, které by mohly vyvolat případnou alergickou reakci na dětské pokožce. Prádlo po uschnutí není tvrdé, obvykle už není potřebná ani aviváž a jeho životnost se prodlužuje.

Více se o praní v dešťové vodě  dozvíte v těchto článcích:

https://www.pocitamesvodou.cz/pradlo-se-nejlepe-vypere-v-obycejne-vode/

https://www.pocitamesvodou.cz/prani-pradla-v-destove-vode-levne-a-setrne-k-prirode/


Každý systém rozvodu dešťové vody v domě musí být připraven na její nedostatek, v některých případech k němu může docházet často. Pokud nemáte jiný zdroj užitkové vody (šedá voda, studna na užitkovou vodu), doplňuje se do systému voda pitná. Je však nutno dbát na to, že se rozvody užitkové a pitné vody v žádném případě nesmí mísitelně setkat. Je to požadavek hygienické ochrany vodovodního řadu a určuje ho norma ČSN EN 1717.

První možností je doplňovat v případě potřeby pitnou vodu rovnou do jímky. Do nádrže se vyústí potrubí s čistou vodou a to buď nad maximální hladinu vody v nádrži (nad přepad), aby se nemohlo dostat do styku s užitkovou vodou, nebo přes uklidňovací prvek ke dnu, podobně jako potrubí s dešťovou vodu. V druhém případě ovšem musí být na přívodním potrubí ještě před nádrží místo, kde bude potrubí přerušeno a voda bude padat volným pádem do přítokové nálevky. Tím se zabrání vniknutí užitkové vody do rozvodů vody pitné.

Můžeme také zaústit potrubí s pitnou vodou do přívodního potrubí s vodou dešťovou vedoucí do nádrže, opět však musíme udělat opatření proti mísení rozvodů.

Na přívodním potrubí s pitnou vodou zálohující nádrž je ventil řízený čidlem hladiny v jímce. Když čidlo zjistí pokles hladiny pod určitou mez, ventil se otevře a vodu doplní až na stanovenou mez, při které se zase zavře. Pokud máte sací čerpadlo, které funguje pouze v polohách zapnuto/vypnuto a neumí pracovat s nulovým průtokem, je potřeba, aby dolní mez (ventil se otvírá, pitná voda přitéká do nádrže) nebyla níž, než sání čerpadla. To by totiž jinak nasálo vzduch a přestalo by pracovat. Ovšem pokud se hladina otevření ventilu stanoví příliš vysoko, zmenšuje se tím využitelná kapacita nádrže (pitná voda by se doplňovala, i když bychom třeba ještě vystačili s vodou do příštího deště). V případě ponorného čerpadla je však možné, aby spodní mezí byla úroveň sání. Tato čerpadla totiž většinou mají mechanizmus, kterým se sama vypnou dříve, než hladina poklesne natolik, aby se nasál vzduch.

Horní mez (ventil se zavírá) se stanoví podle toho, jaký je obvyklý odběr vody. Neměla by být příliš nízko, aby se ventil nemusel otvírat a zavírat se zbytečně velkou frekvencí. Ovšem pokud by byla moc vysoko, zbytečně mnoho dešťové vody by nám odtékalo do přepadu, když po suchém období přijde vydatný déšť. Je tedy dobré vzít v úvahu, jak časté a vydatné jsou srážky v regionu.

Tento způsob doplňování vody přímo do nádrže má tu výhodu, že se nádrž čas od času propláchne pitnou vodou.

Existuje ještě druhý způsob, jak řešit nedostatek dešťové vody. Je to řídící doplňovací jednotka, která když zjistí pokles hladiny pod stanovenou mez, pustí pitnou vodu přímo do výtlačného potrubí rozvodu užitkové vody. Je opět nutné zabránit mísení rozvodů, a to například tím, že zařízení má v sobě malou nádržku s otevřenou hladinou, na kterou pitná voda volně dopadá.


V případě jakéhokoliv zásobníku se pro jeho výběr a hlavně jeho velikost vychází z výpočtu, kterým se zásobník tzv. objemově optimalizuje. Objem zásobníku se řídí velikostí střešní plochy nebo předpokládanou spotřebou dešťových vod (vždy se volí menší z obou objemů). Objem zásobníku se tedy dimenzuje tak, aby zásoba dešťové vody, která zde bude akumulována, vystačila na dobu 3 týdnů. V praxi se právě tohle období prokázalo jako maximální doba, během níž téměř s jistotou přijde déšť.

Na základě zkušeností z praxe platí velmi jednoduchý vzorec: doporučený objem zásobníku pro jednu osobu na 3 týdny je 1m3. Proto pokud budeme počítat optimální objem zásobníku pro 4 člennou rodinu, bude jeho optimální objem 4m3 zásobník. Tento objem se navyšuje o 1m3 objemu na každý 100m2 intenzivně zalévané zahrady. Pokud tedy chci (tlakově) zalévat 100 m2 trávníku, potřebuju už 5m3 velký zásobník.

Stále však zůstává otázka, zdali mám vždy i dostatečně velkou střechu, aby objem vypočteného zásobníku byl zároveň i naplněn – je zřejmé, že střecha zahradního altánku tak velký zásobník určitě dostatečně nezásobí. Platí zde proto kontrolní výpočet, který vychází z toho, že na každý 25 m2 střechy můžeme připojit maximálně 1m3 objemu zásobníku. Objem správně navrženého zásobníku se pak rovná tomu menšímu z obou vypočítaných objemů. Jestli tedy mám střechu velkou 125 m2, tak mohu použít maximálně 5m3 zásobník. Pokud použiji větší, bude tak či tak většinou poloprázdný. Pokud velikost střechy má pouze 100m2, mohu použít maximálně 4m3 zásobník. Potřebnou zbylou vodu budu muset doplňovat vodou pitnou.

Při vytrvalém dešti může dojít i k opačnému problému, kdy zásobník již nedokáže pojmout aktuální množství spadlé vody, proto má každá akumulační nádrž bezpečnostní přepad, kde se voda vsákne pozvolně do půdy. Vybrat nádrž správné velikosti je tedy důležité jak z hlediska jejího maximálního využití, tak z důvodů provozních (například vyrovnané plnění a čerpání). Ze zkušeností z poslední doby víme, že v tomto směru také zcela dobře poradí přímo prodejci akumulačního zásobníku.


Při přeměně nepoužívané žumpy nebo septiku na jímku je nezbytné prvotní vystříkání vysokotlakým vodním paprskem a následné použití chemické dezinfekce, kterých je dnes na trhu spousta. Poté je nutné vnitřní betonovou stěnu dále ošetřit, aby po působení fekálií dále nedegradovala. Nejvhodnějším ošetřením je využití hloubkové krystalizace, která působí dlouhodobě a penetruje do hloubky několika centimetrů. Je odolná vůči fekáliím, ropným produktům a dalším chemikáliím a dělá betonovou konstrukci 100% nepropustnou.

Nicméně je důležité v tomto případě brát zřetel na to, že nejde o úplně příjemnou činnost, a proto je vhodnější obrátit se na specializovanou firmu, která dokáže starou žumpu či septik vyčistit snáze a lépe než jednotlivec. Využití tlakové vody je naprosto nezbytné a nepatří to úplně k levným záležitostem, ale se zahradní hadicí by se septik čistil ještě několik dalších let a asi stejně nevyčistil. Navíc lézt do septiku potřebuje nejen krapet odvahy, ale kromě správného oblečení a holin, zcela jistě i respirátor a předem zajištěné odvětrávaní. Zní to komplikovaně, ale je to nejen o technologii, ale i o bezpečí.

Pokud jde o cenu vyčištění septiku, může být někdy velmi podobná ceně nového zásobníku. Vše ale záleží na konkrétním případě.


Dešťovou vodu je samozřejmě možné skladovat na povrchu. Úskalí je v tom, že hrozí nebezpečí, že se začne kazit. Nádrž je vystavena poměrně vysokým teplotám a má k ní přístup světlo. To podporuje množení různých mikroorganizmů, navíc by vám v zimě zamrzala. Také ve sklepě jsou příliš vysoké teploty podporující život bakterií. Zakopete-li však nádrž pod zem, zajistíte stálou nízkou teplotu a tmu, takže se voda nekazí.

Proto se většinou voda z povrchových nádrží používá pouze na zalévání. Často je to jen obyčejný plastový sud pod okapem bez čerpadla, pouze s vypouštěcím kohoutkem. Nejsou tam ani žádné filtrační systémy, stačí mřížka proti listí a dalším větším nečistotám. Užitečné je víko s otvorem na okapovou rouru, aby se v nádrži nerojili komáři a nepadaly tam nečistoty z okolí. Dobré také je, když se nádrž jednou za čas vyprázdní, aby v ní voda nehnila.

Samozřejmě, že například pro splachování WC nemusí být voda až tak kvalitní a lze použít méně kvalitní vodu z nadzemní nádrže. Jediné, co hrozí, je zápach a vyšší znečištění zařizovacích předmětů. Pro praní je však mnohem vyšší požadavek na kvalitu vody, aby se nestalo, že bude prádlo zapáchat. Pokud byste tedy chtěl dešťovou vodu používat pro splachování, musí být ve sklepě, kde nemrzne. Venkovní nádrž by byla pouze pro sezónní použití a musela by se před začátkem zimy vypustit.

Je tu ještě jedna možnost, a to použití UV lamp pro zničení mikroorganismů ve vodě. Je to však nákladné, a pokud to jde, doporučili bychom raději umístit nádrž přece jen pod zem.

Videotip na vylepšení sudu na dešťovou vodu naleznete pod tímto odkazem: https://www.pocitamesvodou.cz/jak-si-snadno-a-rychle-vylepsit-sud-na-destovou-vodu/

Další informace o jímání dešťové vody jsou uvedeny v tomto článku: https://www.pocitamesvodou.cz/destova-voda-poradime-jak-ji-vyuzit/


Rozdíl je velký. Obě nádoby slouží primárně úplně k jinému účelu.

Septik je nádrž na částečné čištění odpadní vody. Septik bývá často součástí domů, které nejsou napojeny na kanalizaci. Odpadní voda, zvláště ze záchodu, kuchyně a koupelny, je jímána v septiku, odkud odtéká přepadem do kanalizace, případně přes čistírnu odpadních vod nebo za pomoci trativodu do země. Bezodtoková jímka, která slouží k dočasnému uskladnění odpadní vody a fekálií a musí se nechat pravidelně vyvážet, se nazývá žumpa.

Jímka je pak nádrž na dešťovou vodu, která slouží k akumulaci a následně k využití dešťové vody pro zálivku, mytí aut, splachování WC, atd. Velikost jímky se řídí velikostí plochy střech nebo předpokládanou spotřebou vody. K akumulaci dešťových vod jsou nejvhodnější podzemní nádrže, protože je v nich udržována relativně nízká teplota vody (pod 16˚ C), a tím je omezeno množení bakterií. K instalaci jímky není potřebné stavební povolení, stačí ohlášení na stavebním úřadu.

Obě nádrže pak tedy slouží skutečně k úplně jiným potřebám, nicméně starý septik, který se důkladně vyčistí, lze jako jímku pro následné využití akumulace dešťové vody využít.


Na základě vodohospodářské politiky v ČR je od roku 2009 stavebníkům (vlastníkům stavebních pozemků) předepsáno (prováděcí vyhláška ke stavebnímu zákonu č. 269/2009 Sb.) přednostně zasakování dešťových vod (forma odvádění dešťových vod z pozemků). Není-li to možné, další možností je regulované odvádění do povrchových vod. Poslední variantou je regulované odvádění do kanalizace.

Od roku 2013 se touto problematikou také zabývá norma TNV 75 9011 – Hospodaření se srážkovými vodami. Jsou zde stanoveny regulace odtoku pro odvádění dešťových vod do povrchových vod a do jednotné kanalizace.

V případě zasakování DV je nutná konzultace s geologem, který, v souladu s ČSN 759010 „Návrh zasakovacího zařízení“, vyhodnotí všechny místní podmínky, tj. vlastnosti podloží (koeficient vsaku), hloubku podzemní vody a směr jejího proudění, sklon terénu, vliv na sousední pozemky či ochranná pásma vod atd.

Pokud bude Váš pozemek vhodný pro zasakování, dnešní trh nabízí velké množství zasakovacích (drenážních) systémů.


Při návrhu filtrování dešťové vody je třeba dobře znát místní podmínky. Zejména velikost odvodňované plochy, ale i čistotu vody. Některé střechy jsou čisté a vodu z nich je teoreticky možné použít rovnou. Jinde ale mohou nad střechou růst stromy, prášit se z ulice nebo se usazovat popílek ze sousedova komína. Filtrovat musíme vždy, v závislosti na místních podmínkách volíme, jaký druh použít (filtr mechanických nečistot, jemný filtr).

Ve většině případů vystačíme s pasivními filtry, tzn. bez jakéhokoli příkonu. Je ale potřeba počítat s tím, že tyto filtry Vás zbaví pouze nečistot ve vodě, a nikoli těch, které se Vám do vody dostanou za filtrem či které vám napadají do nádrže. Takové nečistoty existují vždy, a proto je třeba v každém případě opatřit čerpadlo jemným sacím košem.


Praní v dešťové vodě je technicky vzato možné v jakékoli běžné pračce, a to za předpokladu, že zajistíte stálý tlak vody 0,05 — 1MPa. Může se však stát, že výsledek praní bude horší než ve standardních podmínkách. I přes filtraci může dešťová voda obsahovat chemické příměsi, které někdy způsobí, že prádlo po vyprání zapáchá.

Existují tzv. speciální pračky umožňující dvojí zapojení (např. Gorenje W9865E, Electrolux EWT 12660DW, Miele WMG 820 WPS a Electrolux EWT 1066 ODW). Tyto pračky obsahují programy, které prádlo vyperou v dešťové vodě, a teprve poslední máchání probíhá ve vodě pitné.


Systémy pro využití dešťových vod se skládají nejčastěji z těchto zařízení – filtry, akumulační nádrž, plovací sací soupravy, sifon na přepad, čerpadla či zařízení na čerpání vody, řídící jednotky, hladinový senzor, potrubí a tvarovky na uklidnění přítoku.

V případě úpravy vody je nutné zabezpečení provozu a kontroly funkce. Výběr typu zařízení, zvláště jedná-li se o filtry a akumulační nádrže, záleží na tom, k jakému účelu zachycovaná voda slouží. Pro plnohodnotné využití dešťové vody, například pro praní prádla, je nutné zvolit kvalitní filtr a podzemní akumulační nádrž, aby se zamezilo přístupu světla. Nezbytný je samozřejmě individuální přístup ke každému zařízení zvlášť.

Aby celý systém správně fungoval, je třeba zajistit splnění požadavků ke kterým patří – napojení vhodných záchytných ploch na dešťové zařízení, zajištěné odvedení dešťových vod také při poruše zařízení, filtrace dešťových vod před jímáním, uskladnění chráněné před světlem a s uklidněným přítokem, ochrana zásobníku před zpětným vzdutím a plyny z kanalizace, zařízení ke zvýšení tlaku vody v kvalitním provedení s ochranou proti nedostatku vody, přívod pitné vody s volným výtokem, automatické řízení zařízení k přívodu pitné vody, dešťové rozdělovací potrubí bez napojení na síť pitné vody, použití trvalých nerezových a trvanlivých materiálů, dešťové rozdělovací potrubí a místa odběru s odolným značením „není pitná voda“, plán údržby a kontroly.

V současnosti existuje několik firem, které vyrábějí příslušenství k využívání dešťových vod. Je možné vybírat z široké nabídky akumulačních nádrží, filtračních zařízení, čerpadel i řídících jednotek. Zařízení je možné koupit i jako komplet.

Inspirativní článek o využívání dešťové vody v domácnosti naleznete pod tímto odkazem: https://www.pocitamesvodou.cz/destova-voda-vyuzivame-ji-co-to-da-a-setrime-penize-i-prirodu/


Každý systém rozvodu dešťové vody musí být připraven na případný nedostatek dešťové vody, v některých případech k němu může docházet často. Pokud nemáte jiný zdroj užitkové vody (šedá voda, studna na užitkovou vodu), doplňuje se do systému voda pitná.


Když je nádrž pod zemí, voda se kazit nebude. Je tam totiž skladována při stálé nízké teplotě a mimo dosah světla. Takové prostředí je nepříznivé pro množení řas a bakterií. Je samozřejmě nutné zabránit hromadění listí a jiných organických nečistot. To zajišťují filtry mechanických nečistot umístěné na přítoku nádrže.

Snížení kvality vody zabráníme také tím, že ji nebudeme skladovat příliš dlouho. Je proto potřeba správně navrhnout velikost nádrže, není pravdou, že čím větší nádrž, tím lépe. Pro čistotu vody je dobré, aby jímka jednou za čas přetekla. Každá nádrž musí mít přepad do kanalizace nebo lépe do vsaku.


Použití starých žump, septiků a podobně je pro skladování vody ideální. Pod zemí se totiž voda nekazí a navíc nádrž bývá většinou nejdražší z celého systému využívání dešťové vody.

Je nutné zjistit, zda-li jímka dobře těsní, zda je vyhovující z hlediska velikosti a objemu, a mít pod kontrolou aktuální množství vody. Samozřejmě je také potřeba takovou nádrž před používáním řádně vyčistit. Pokud bude nádrž nutné utěsnit, zaizolujeme ji zevnitř hydroizolační folií.


Nejčastější jsou podzemní nádrže vyráběné z plastu. Z výroby jsou tyto nádrže připraveny pro zakomponování do systému na svod a využívání srážkové vody. Mají potřebné vývody (vstupní komín a bezpečnostní poklop) a jsou uzpůsobeny pro instalaci filtračního systému. Výhodou těchto nádrží je jejich nízká hmotnost, jsou snadno zabudovatelné a také se snadno udržují v čistotě díky hladkému povrchu. Takovou jímku si koupíte jako celek a uložíte do země.

Druhy nádrží:

    1. Plastové nádrže svařované existují v různých tvarech (válcové nebo hranaté). Ukládají se na betonovou desku nebo do pískového lože a následně je třeba je obetonovat, aby se nezničily tlakem zeminy, případně spodní vody.
    2. Nesvařované jímky se obetonovat nemusí. Mají podstavec, který se zabetonuje dodesky, pak stačí obsypat je zeminou. U této nádrže je omezena hloubka uložení do země a také povrch nad ní nesmí být pojížděn autem.
    3. Samonosné monolitické jímky z polypropylenu nebo sklolaminátu (viz www.jimky-septiky.cz, www.belis.cz) jsou dost pevné a odolné, takže se dají uložit v některých případech i velice hluboko.
    4. Samonosné nádrže speciálního tvaru pro mělké uložení jsou vhodné tam, kde je vysoká hladina spodní vody nebo skalnaté podloží.
    5. Betonové nádrže se hodí hlavně pro hluboké uložení, pro lokality s výskytem spodní vody nebo pod plochy s vyšší zátěží. Předností betonových jímek je přirozená neutralizace kyselé dešťové vody, což se v plastových jímkách může zajistit kouskem přirozeného vápence. Nevýhodou bývá netěsnost spojů.

Dříve se používaly také nádrže ocelové. Ocel však není příliš vhodná pro tento účel, jelikož je poměrně obtížné zabránit korozi v nádrži.


Dešťovou vodu lze skladovat v nádržích pod zemí či na povrchu. Výhodou nádrží pod zemí je, že se v nich voda nekazí. Není totiž přes léto vystavena vysokým teplotám, přes zimu nezamrzne a nemá k ní přístup světlo, které podporuje množení různých mikroorganizmů. Nádrže povrchové se většinou používají pouze ke krátkodobému skladování dešťové vody na zalévání.


Průměrná spotřeba vody na jednoho obyvatele za den je asi 110 litrů pitné vody! Ale jen 2 % z toho jsou použita k pití a vaření. Celých 35 % pitné vody se použije při splachování WC. Podle průzkumů by se zhruba 50% veškeré spotřebované pitné vody v domácnosti dalo velmi snadno dešťovou vodou nahradit.


Dešťová voda se v domácnostech převážně využívá k zalévání, splachování WC, úklidu a praní.


Principem decentralizovaného systému odvodnění je snaha o zadržení dešťové vody v místě spadu,  tedy zasakování nebo využívání dešťové vody na pozemku, nikoli její odvedení pryč.


Na strán­kách výrobců a prodejců různých systémů pro využí­vání dešťové vody se dočtete, že pokud chcete využívat vodu v domác­nosti na spla­cho­vání a praní, potře­bu­jete řídící jednotku, která zajiš­ťuje zálo­ho­vání systému užit­kové vody vodou pitnou. Tato jednotka je umís­těna v domě a obsa­huje čerpadlo, od kterého vede pouze hadice do nádrže. Při nedo­statku užit­kové vody v systému se čerpadlo vypne a pustí do rozvodu dešťové vody vodu pitnou (děje se to tzv. přes volnou hladinu, aby nedošlo k mísení rozvodů). Exis­tují i jednotky tohoto typu, které mají místo sacího čerpadla čerpadlo ponorné. Na těchto inter­ne­to­vých strán­kách si můžete prohléd­nout několik typů řídí­cích jednotek.

Není však nezbytně nutné, mít tento sofis­ti­ko­vaný systém. Lze si pořídit obyčejné ponorné čerpadlo, které se zavěsí 10–15 cm nad dno nádrže, abychom nena­sá­vali kal. V případě, že má čerpadlo hadici s plovákem a sacím košem, může se umístit na dno. Ponorná čerpadla mívají také plovák, který vypne čerpadlo, když voda klesne pod určitou úroveň, aby nena­sálo vzduch. Pokud použí­váme vodu v domác­nosti, Je nutné mít čerpadlo, které zajistí stálý tlak v rozvodu, tedy tzv. domácí vodárnu. Také musíme zajistit zálo­ho­vání systému pitnou vodou. To lze udělat nezá­visle na čerpadle a to tak, že pitnou vodu dopl­ňu­jeme rovnou do nádrže. Na přívodním potrubí s pitnou vodou je ventil řízený čidlem hladiny v jímce.

Stejným způsobem můžeme použít i čerpadlo sací (také v prove­dení „domácí vodárna“. To bývá umís­těno mimo nádrž. Do nádrže vede hadice se sacím košem. Není dobré, aby sací koš ležel na dně jímky, mohl by nasávat kal. Proto ho buď opat­říme plovákem tak, aby sál vodu asi 10 cm pod hladinou, nebo ho zavě­síme asi 15 cm nad dno nádrže. V případě sacího čerpadla je žádoucí, aby toto čerpadlo mělo zpětnou klapku na sacím potrubí a ochranu proti běhu na sucho.


Ano, větve z dřevin, např. z túje je možné kompostovat. U větších větví je potřeba před vložením do kompostu mulčovat a počítat s delší dobou rozkladu.


Pokud chcete využívat již existující jímku k zachycení vody ze střechy, je třeba si ověřit objemy – jak jímky, tak střechy, ze které bude voda do nádrže svedena. K tomu Vám pomůže odkaz na praktickou kalkulačku

http://www.nadrznadestovku.cz/kalkulacka/

Dále je dobré nádrž před nátokem opatřit vhodným filtračním zařízením, aby se voda zbytečně nekazila a nádrž nezanášela.


Pokud dešťová voda na splachování zapáchá může být příčinnou špatně zvolená velikost nádrže. Je-li nádrž příliš velká, voda v ní delší dobu stojí a tím se kazí. Dále může docházet k zanášení nádrže různými látkami na přítoku (hlína, trus, listí, atd.), které zapříčiní hnilobný proces a následný zápach.


Voda se může zkazit, pokud v nádrži déle stojí nebo je vystavena vyšší teplotě. Když k takové situaci dojde, je třeba nádrž vypustit, odstranit nánosy na dně i po stěnách a poté vše umýt roztokem vody se savem (nebo s jinou dezinfekcí).


Dezinfekce vody chlorem, nebo také chlorace vody, je proces, který i v malých koncentracích účinně eliminuje mikrobiologické a biologické znečištění. Nejen proto, že je účinný proti většině bakterií a virů vyskytujících se ve vodě, ale i z ekonomických důvodů, patří chlorace vody k nejběžnějším způsobům dezinfekce vody, které se aplikují ve vodohospodářských infrastrukturách, průmyslu, bazénech, studnách, vrtech a dalších vodních zdrojích.

Dezinfekce chlorem se mimo jiné nejčastěji provádí dávkováním chlornanu sodného (NaClO), který může být v pevném či kapalném skupenství. Aplikovat jej lze šokově větším množstvím naráz (bazén, studna, atd.), nebo proporcionálně dle průtoku vody a momentální hodnotě pH za pomoci čerpadel k tomu určených. Obsah volného chloru v pitné vodě stanovuje Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 83/2014 Sb. na mezní hodnotu 0,30 mg/l.


Je možné použít domácí vodárnu, nebo čerpadlo s tlakovým spínačem.Pří výběru čerpadla je nutné zohlednit – dostatečný výkon čerpadla (postačí vám 60 l/min) a dostatečný tlak čerpadla dle výškového uspořádání systému (patrový dům). Pro výběr tlakové nádoby je potřeba brát v úvahu celkovou spotřebu vody pro konkrétní instalaci.

Orientačně lze vycházet z těchto doporučení:

  • Pro chatu s jedním odběrným místem lze použít nádobu o objemu 20-30 litrů
  • Pro zalévání zahrady je vhodná nádoba o objemu 30-50 litrů
  • Pro průměrný rodinný dům se čtyřmi osobami se většinou doporučuje tlaková nádoba o objemu 80-100 litru

Při návrhu filtro­vání dešťové vody je třeba dobře znát místní podmínky. Zejména veli­kost odvod­ňo­vané plochy, ale i čistota vody. Některé střechy jsou čisté a vodu z nich je teore­ticky možné použít rovnou. Jinde ale mohu nad stře­chou růst stromy, prášit se z ulice, nebo usazovat popílek ze souse­dova komína. Z někte­rých střech teče více nečistot než vody. Filtrovat musíme vždy, a v závis­losti na míst­ních podmín­kách volíme jaký „kalibr“ použít.

V maximu případů se obejdeme s pasiv­ními filtry, tzn. bez jaké­ho­koli příkonu.

Pokud je vody spíš méně a je rela­tivně čistá, dopo­ručil bych bezztrá­tový údrž­bový filtr. Nečis­toty se budou zachy­távat na sítkách, přes které bude voda protékat a jednou za čas je budete muset vyčistit. Všechna dešťová voda se tak dostane do nádrže, ale pokud by byla špinavá, ucpe vám filtr při každém větším dešti.

Z neztrá­to­vých filtrů se na dešťovou vodu osvědčil Geiger s hori­zon­tálním odtokem, tzv. mokrý (http://www.levnestavebniny.cz/odvodnovaci-systemy/geigry-a-vpuste/geiger-s-horizontalnim-odtokem-mokry/geiger-mokry-.504/). Sám o sobě oddě­luje jen velmi hrubé nečis­toty. Proto je vhodné insta­lovat dva geigry za sebe do série, přičemž na filtrační sítko druhého dáte kvalitní dámskou punčochu. Tu je potřeba podle čistoty vody +- jednou za měsíc vyndat, vyprat v kýblu čisté vody a zase vrátit, dokud není děravá. Pak vyměnit. Pro rela­tivně čistou vodu toto řešení většinou stačí. Měl by se insta­lovat na vidi­telném místě, aby se včas přišlo na to, že je ucpaný.

Nejjem­nější nečis­toty se mohou usazovat buďto v sedi­men­tační nádrži, nebo přímo na dně vaší jímky, pokud máte čerpadlo s plovoucím košem.

Pokud je vody dost a je rela­tivně nečistá, dopo­ručil bych ztrá­tový bezúdrž­bový filtr, který z dešťové vody odlu­čuje na uklo­něném sítku část čisté vody, a zbytek vody spla­chuje nečis­toty ze sítka do kana­li­zace. Nemusí se čistit, jen jednou za čas zkon­t­ro­lovat. Pokud počí­táte s tím, že nádrž na vodu bude podtékat, omezíte si ještě tímto filtrem přítok.

Vždy platí, že filtr je tím účin­nější, čím čistší vodu zpra­co­vává. U velmi znečiš­tě­ných vod (list­naté i jehlič­naté stromy nad většinou střechy, žádná údržba) se vyplatí insta­lovat několik filtrů za sebou. Napří­klad sedi­men­tační nádrž, hrubý ztrá­tový filtr a jemný ztrá­tový filtr.

Ztrá­tové filtry jsou většinou trochu dražší, ale komfort­nější a trochu jistější. Z konkrét­ních výrobků nabízí napří­klad firma Glynwed ( http://www.glynwed.cz/cs/vodni-hospodarstvi/sber-a-filtrace-vody.html ) nebo Coleman (http://www.coleman.cz).

U středně znečiš­těné vody bývá vhodné oba druhy filtrace kombi­novat, nejdřív použít ztrá­tový filtr a za ním bezztrá­tový.

Konečně je potřeba počítat s tím, že tyto filtry vás zbaví pouze nečistot ve vodě, a nikoli těch, které se vám do vody dostanou za filtrem, či které vám napa­dají do nádrže. Protože takové nečis­toty vždy exis­tují, je potřeba v každém případě opatřit čerpadlo jemným sacím košem.

 

 


Čistírna je vodní dílo a tudíž je potřeba stavební povo­lení od vodo­práv­ního úřadu. Dále od přísluš­ného odboru životního prostředí potře­bu­jete povo­lení k naklá­dání s odpad­ními vodami.

 


Česká repub­lika se řadí mezi evropské země s největším počtem koře­no­vých čistíren, přičemž ty domovní jsou u nás nejroz­ší­ře­nější. I u koře­nové čističky pouze pro tzv. šedou vodu musí čištění vody před­cházet mecha­nické před­čiš­tění, kdy jsou odstra­ňo­vány pevné neroz­puš­těné látky. Pokud by k před­čiš­tění nedošlo, tak by to mohlo vést k ucpání vlast­ního filtrač­ního lože. V případě domovní čistírny posta­čuje pro tyto účely jedno­duchý septik nebo usazo­vací nádrž.


Urbanizace vedla a vede ke změně odtokových podmínek srážkové vody. V rámci urbanizovaných celků stále dochází ke zvyšování množství zpevněných ploch, což vede ke zvýšení objemu a rychlosti odtoku srážkové vody do jednotné kanalizační sítě. Stále méně vody má možnost se přirozeně vsakovat a odpařovat, což na jedné straně narušuje přirozený koloběh vody (narušení malého vodního cyklu, lokální pokles hladiny spodní vody) a na straně druhé dochází k přetížení kanalizace a čistíren odpadních vod, ze kterých se dostává stále více nevyčištěné vody do povrchových vod. Kvůli rychlému odtoku srážkových vod ze zpevněných ploch do kanalizace, potoků, řek či moře je také zvýšené riziko povodní.


Způsobů jak vodou šetřit je hned několik. Ať už to jsou nekapající kohoutky, či „ekonomický“ způsob splachování WC. Ke značným úsporám zcela jistě patří i používání úsporných hlavic či pořízení nízkoenergetických praček a myček. Každý z nás pak může pošetřit a snížit spotřebu vody hlavně při každodenní hygieně tzn. čištění zubů, při holení či samotné umívání rukou, kdy postačí vypínat nebo omezit proud tekoucí vody. Místo koupání ve vaně pak zvolit sprchování.

K dalším způsobem, který by neměl chybět jen v moderní domácnosti, je používání pákové nebo termostatické armatury a používání úsporných sprchových hadic se stop ventilem, ve kterých neproteče za minutu víc jak 15 l vody. Největších úspor v domácnosti pak můžeme dosáhnout v kuchyni při umývání nádobí. V případě mytí pod tekoucí vodou proteče během 10 minut dokonce až 200 l. Nejlepším způsobem je tak pořízení myčky nádobí, která má spotřebu ve třídě A++ (10 – 15l), jejichž spotřeba je tak několikanásobně menší. Pro pití pak upřednostnit vodu kohoutkovou.

 


Zelená neboli vegetační střecha je střecha částečně nebo zcela pokrytá vegetací a půdou, nebo pěstebním substrátem vysazovaným nad hydroizolační membránu. Střechy se v zásadě dělí podle tloušťky humusové vrstvy na extenzivní (slabší vrstva hlíny) a intenzivní (silná vrstva hlíny, umožňující např. růst křovin).

Pro intenzivní střechu musíte mít dimenzovánu nosnou konstrukci, protože metr silná vrstva zeminy něco váží (plošná hmotnost až 1500 kg/m2). Dělá se pouze na ploché střechy a je i poměrně složitá na správnou skladbu hydroizolace, drenážních vrstev, zábran proti prorůstání kořenů, a na vymyšlení přirozeného hospodaření s vodou ve střešní skladbě. Výsledkem je střecha, na které si můžete udělat zahradu — trávník, keře, menší stromy, pěstovat rajčata, postavit gril, apod. Je to silné řešení s perfektním výsledkem a užitnou hodnotou, vyžadující ovšem také silné finanční postavení.

Pokud nemáte všechny předpoklady k tvorbě intenzivní střechy, je tu levnější a méně náročné řešení střechy extenzivní. Ta může být za určitých okolností i šikmá, ale v našich krajích to není zvykem, takže to nedoporučuji (žádná stavební firma s tím nebude mít zkušenost a je velká šance, že to udělá špatně). Extenzivní střecha má standardně skladbu (odspoda): nosná konstrukce, parotěsná zábrana, tepelná izolace ve spádu, hydroizolace, dilatační a separační vrstva (např. kašírovaná folie z mPVC), drenážní vrstva, filtrační vrstva (např. geotextilie), hydroakumulační vrstva (lze použít nasavé desky z minerálních vláken, ale i třeba rašelinu), a navrch tenká vrstva hlíny (většinou od 3 do 15 cm) porostlá nenáročnou zelení (mechy, rozchodníky, skalničky). Plošná hmotnost okolo 200 kg/m2, dá se tedy použít i při rekonstrukci staré tradiční střechy.

Finančně vychází trochu dráž než střecha tradiční, protože ji v podstatě doplňuje o další vrstvy, které stojí další peníze. Na hotovou plochou střechu tradiční konstrukce si ji ale můžete v podstatě sami dodělat, když nakoupíte správný materiál (a když si budete jisti, že ta kila navíc ještě unese).

V každém konkrétním případě je potřeba vyřešit vyspádování střechy a její hospodaření s vodou tak, aby se nezaplavovala a aby z ní co nejméně vody odtékalo (většinou nic).

O zelené střeše lze hovořit jako o jedné z mnoha možností, jak využívat dešťovou vodu. Jako každé řešení, má své výhody i nevýhody.

K výhodám například řadíme:

– produkují kyslík a zadržují oxid uhličitý,

– absorbují škodliviny ze vzduchu, filtrují částice prachu a zabraňují jeho víření

– zabraňují přehřívání střech, redukují výkyvy teplot mezi dnem a nocí

– mohou být koncipovány i jako zahrádky pro pěstování květin a zeleniny atd.

K zásadním nevýhodám patří hlavně

– konstrukční náročnost

– nutné je dokonalé provedení hydroizolační vrstvy

– nezbytná menší nebo větší údržba

– je nutné staticky zesílit nosnou konstrukci

 

O vegetativních střechách se můžete více dozvědět v článcích na našich webových stránkách:

https://www.pocitamesvodou.cz/zelene-strechy/

https://www.pocitamesvodou.cz/destovka-nepatri-do-kanalu/


Dešťová voda je ve svém „vzniku“ považována za vodu destilovanou, jelikož k jejímu vzniku dochází odpařováním vody v troposféře a proto v ní nenajdeme žádné jiné rozpuštěné látky. Nicméně právě průchodem atmosférou dochází ke kontaktu s různými chemickými látkami. Kvalita této vody je v tomto prostředí zřetelně ovlivněna znečištěním vzduchu. Její pH se pohybuje okolo 5,6, protože oxidy CO2 a SO2 způsobují její kyselost.

Znečištění již zachycené dešťové vody je trojího původu. Hodně známé je znečištění kyselinotvornými látky, ke kterým patří kyselina sírová, dusičná, chlorovodíková. Pocházejí převážně z průmyslových zdrojů znečištění, převažují nad zásaditými látkami (uhličitan vápenatý a hořečnatý, amoniakální dusík), pocházejícími především z přirozeného prostředí. Zdrojem kyselin jsou především sloučeniny síry (zejména SO2 a H2S) a sloučeniny dusíku (N2O, NO, NO2) ze spalování fosilních paliv, z výfukových plynů motorových vozidel.

Přesto k tomu „nejvýznamnějšímu“ znečištění patří rozpuštěné a nerozpuštěné látky v atmosférických srážkách, znečištění, které se během bezdeštného období nahromadí na povrchu území a během dešťové události je odváděno s dešťovou vodou, a znečištění, které vzniká při kontaktu dešťové vody s materiály na povrchu území. Při stanovení velikosti znečištění v dešťovém odtoku je významná délka bezdeštného období, intenzita atmosférických srážek a objem dešťového odtoku. Téměř veškeré látkové znečištění, které se vyskytuje v dešťovém odtoku, vykazuje na začátku odtoku vyšší koncentrace než v jeho dalším průběhu. Když začne pršet, jsou vyplavována atmosférická znečištění a lehčí částice na zkrápěném povrchu. Znečišťující látky v atmosféře jsou jednou z příčin znečištění dešťového odtoku, především ve velkých městech a v průmyslových oblastech. Během deště dochází k vymývání látkového znečištění ve vzduchu a tím k čištění atmosféry.

Dešťová voda není tedy čistý kondenzát, odráží jak přirozené pozadí zemského povrchu (mořské soli, erozi půdy), tak i znečištění lidskou činností, především kouřovými plyny a dopravou. Látky obsažené v atmosféře mohou být přenášeny na velké vzdálenosti. V dešťové vodě se tak projevují jak vlivy ze vzdálených oblastí, tak i lokální znečištění. Znečištění dešťové vody může být způsobeno také sloučeninami chloru, které vznikají ze spalování umělých hmot s obsahem PVC, zejména v městských a průmyslových spalovnách. Zdrojem zásaditých látek je jednak zemědělství (v hnojivech) a přirozené pozadí (uhličitany). K ostatním látkám patří především těžké kovy (emise z průmyslu a spaloven), organické látky (především uhlovodíky z výfukových plynů motorových vozidel) a rostlinné živiny (například fosfor a amonné ionty).

K znečištění dešťové vody může dojít i odtokem ze střechy, která obsahuje vysoký podíl rozpuštěných kysličníků (CO2 a SO2) a proměnlivý podíl organických látek, jako jsou pyly, klacíky, listí, ptačí trus, prach a choroboplodné zárodky. Podle dosavadních zkušeností je ale toto choroboplodné zatížení vody tak nepatrné, že při zodpovědném zacházení s dešťovou vodou nemůže dojít k ohrožení zdraví. Kvalita vody závisí také na druhu povrchu, ze kterého stéká. Tím, že přichází do kontaktu se střešní krytinou, odpadními troubami, filtry apod. je tato voda znečištěna. Opotřebováním stavebních částí budov vlivem vody, slunce, mrazu a deště se uvolňují částečky krytiny střech, cihel, betonu, kovů, barev, asfaltu, skla apod. Tyto částice tvoří značnou část znečištění v dešťovém odtoku. Rozsah znečištění závisí na stavu objektu a použitém materiálu. Z některých druhů střešních krytin, jako jsou eternit nebo lepenka, se mohou do vody uvolňovat nežádoucí látky, proto je jistější dát přednost jiným materiálům. Dešťový odtok ze střech, který obsahuje materiály s pesticidy nebo nátěry s obsahem pesticidů, musí být zaústěn do kanalizace s odtokem na čistírnu odpadních vod a nesmí být použity pro vsakování či zalévání rostlin a ovocných stromů

V současné době se však vlastnosti dešťové vody pohybují v rozmezí normálu, proto není nezbytné mít paniku z výše uvedených faktů.


Podmínka nakládání s dešťovou vodou vyplývá z níže uvedených předpisů. Pokusíme se uvést, jak tyto předpisy na sebe navazují:

  1. Stavební zákon č. 183/2006 Sb., v platném znění (stavební zákon): Podle § 110 odst. 5 stavebního zákona obsahové náležitosti žádosti o stavební povolení a rozsah a obsah projektové dokumentace stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška o dokumentaci staveb č. 499/2006 Sb., v platném znění.
  2. Vyhláška o dokumentaci staveb č. 499/2006 Sb., v platném znění: Podle § 2 vyhlášky o dokumentaci staveb rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení je stanoven v příloze č. 5 k této vyhlášce.

V příloze č. 5 k vyhlášce o dokumentaci staveb je pod bodem „A.3 Údaje o území“ bod f), podle kterého se do projektové dokumentace musí uvést údaje o dodržení obecných požadavků na využití území. Toto je řešeno ve vyhlášce o obecných požadavcích na využívání území č. 501/2006 Sb., v platném znění:

V § 20 odst. 5 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území se uvádí, že se stavební pozemek vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno mj. vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných ploch nebo zpevněných ploch, pokud se neplánuje jejich jiné využití; přitom musí být řešeno

  1. přednostně jejich vsakování, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, není-li možné vsakování,
  2. jejich zadržování a regulované odvádění oddílnou kanalizací k odvádění srážkových vod do vod povrchových, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, nebo
  3. není-li možné oddělené odvádění do vod povrchových, pak jejich regulované vypouštění do jednotné kanalizace.

(Podle § 26 zmíněné vyhlášky je za podmínek stanovených v § 169 stavebního zákona z ustanovení § 20 odst. 5 vyhlášky možná výjimka.)

Podle § 21 odst. 3 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území vsakování dešťových vod na pozemcích staveb pro bydlení (jak uvádí § 20 odst. 5 této vyhlášky) je splněno, jestliže poměr výměry části pozemku schopné vsakování dešťové vody k celkové výměře pozemku činí v případě a) samostatně stojícího rodinného domu a stavby pro rodinnou rekreaci nejméně 0,4, b) řadového rodinného domu a bytového domu 0,3.

V příloze č. 5 o dokumentaci staveb je pod bodem „A.4 – Údaje o stavbě“ bod e), podle kterého se do projektové dokumentace uvádí údaje o dodržení technických požadavků na stavby. Toto je řešeno ve vyhlášce o technických požadavcích na stavby č. 268/2009 Sb., v platném znění:

Stavby, z nichž odtékají povrchové vody, vzniklé dopadem atmosférických srážek (dále jen „srážkové vody“), musí mít podle § 6 odst. 4 vyhlášky o technických požadavcích na stavby zajištěno jejich odvádění, pokud nejsou srážkové vody zadržovány pro další využití. Znečištění těchto vod závadnými látkami nebo jejich nadměrné množství se řeší vhodnými technickými opatřeními. Odvádění srážkových vod se zajišťuje přednostně zasakováním. Není-li možné zasakování, zajišťuje se jejich odvádění do povrchových vod; pokud nelze srážkové vody odvádět samostatně, odvádí se jednotnou kanalizací.

V příloze č. 5 o dokumentaci staveb je bod „B.3 – Připojení na technickou infrastrukturu“, podle kterého se do projektové dokumentace uvádí i výpočtové množství dešťových od a způsob s jejich nakládáním.

Napojení stavby na technickou infrastrukturu se pak zakresluje do situačního výkresu. Nejde tedy o dvojí rozvod vody v domě, ale o nakládání s dešťovou vodou obecně – především o způsob její nezávadné likvidace (vsakem, napojením na kanalizaci apod.).

Pokud si stavebník zvolí navíc i rozvody pro dešťovou vodu přímo v domě, jde pouze o jeho rozhodnutí. Vím, že jde o problematiku složitou, ale každý autorizovaný projektant, který projektovou dokumentaci na stavby rodinného domu zpracovává, si s takovou záležitostí jako je nakládání s dešťovými vodami u novostavby rodinného domu obvykle snadno poradí.

Několik praktických informací k tématu naleznete zde:

https://www.pocitamesvodou.cz/stavim-renovuji-dum-renovuji-zahradu-ktera-opatreni-hospodareni-s-destovou-vodou-jsou-pro-me-nejvhodnejsi/

 


Podle § 20 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu se povinnost platit za odvádění srážkových vod nevztahuje na plochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, vlastníky drah celostátních a drah regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy, zoologické zahrady a plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti. Z uvedeného zákonného ustanovení tedy vyplývá, že občané, kteří v nemovitosti bydlí a nepodnikají v ní, jsou osvobozeni od úplaty srážkových vod a tato povinnost se vztahuje pouze na právnické osoby a fyzické osoby – podnikatele, kteří v nemovitostech podnikají. Na základě shora uvedeného paragrafu jsou občané ze zákona osvobozeni od úplaty za odvod srážkových vod. Nicméně v praxi bychom tedy měli odvádět méně peněz za stočné pitné vody pokud používáme dešťovou, ale na druhé straně, místní společnosti provozující systém vodovodů a kanalizací zcela určitě při realizaci druhého potrubí na vodu užitkovou nainstalují druhý vodoměr, který bude zjišťovat množství odebrané dešťové vody, na základě které bude připočteno množství stočného za odpadní vodu. Tento krok je logický a je výhodnější než dodatečný přepočet.


Základním principem hospodaření s dešťovou vodou je to, aby voda, která naprší a nasněží, zůstala tam, kde spadne. Bylo by totiž vyloženě špatně, kdyby se voda ze střechy domu svedla okapy do splaškové kanalizace. Tento princip by se měl odrazit i na získání stavebního povolení. Správně by měl místní stavební úřad přímo uložit povinnost vypořádat se s dešťovou vodou na vlastním pozemku. Optimálním řešením je dešťovou vodu svádět do obrovské jámy naplněné štěrkem, kde se může postupně vsakovat do okolí. A když je vody opravdu hodně a nestačí se vsáknout, tak z této jámy vyteče a rozlije se po terénu. Další možnost je dešťovou vodu akumulovat. Maximalistickým řešením je propojení jímky či akumulační nádoby s domácí vodárnou, která umožní čerpat vodu otočením kohoutku, a která může být napojena na rozvod užitkové vody po domě pro splachování záchodů a dokonce i pro praní. Nicméně i tento způsob akumulace může být pro někoho nepohodlným a proto spousta z nás tento způsob využije pouze pro případné využívání dešťové vody na zahradě – zejména k zalévání a mytí aut. Celé řešení je na věky (když nepočítám čerpadlo, které asi na věky nevydrží) a vložené investice se vrátí za cca 5 let.

Pouze v případě, že je podloží nepropustné a vsakování neumožní, je možné dešťovou vodu s povolením příslušného vodohospodářského úřadu nechat vtékat do veřejné kanalizace. Nicméně hledají se různé další možnosti, které by dešťovou vodu umožnili vsáknout i v jiné oblasti než jen na našem pozemku.

Další informace je možné nalézt např. v tomto článku:

https://www.pocitamesvodou.cz/stavim-renovuji-dum-renovuji-zahradu-ktera-opatreni-hospodareni-s-destovou-vodou-jsou-pro-me-nejvhodnejsi/


Zcela určitě ano. Pokud disponuje váš dům podvojným rozvodem pro užitkovou a pitnou vodu, určitě využijte specifických vlastností dešťové vody pro topný okruh. Velkou výhodou dešťové vody je její měkkost a nízký obsah železa a manganu, proto na rozdíl od vody tvrdé nevzniká vodní kámen a tím nezanáší potrubí. Navíc její užití v případě přivedení do domácnosti má další uplatnění. S výše uvedenou výhodou jí můžete využít při praní – nemusíte používat přípravky na změkčování tvrdé pitné vody ani látky působící proti vzniku vodního kamene na elektrických spirálách pračky. Dešťová voda má slabě kyselou reakci od absorbovaného oxidu uhličitého (CO2), a má tak při praní i přirozenou odmašťovací schopnost. Další výbornou vlastností, kterou využijete třeba při mytí oken, karoserií aut a podlahovin je, že dešťová voda neobsahuje minerální látky, které pak zanechávají po vysušení bílé stopy. Nezanáší trysky zahradních rozprašovačů a díky její měkkosti se ani netvoří šedavý vodní kámen. Další výhodou dešťové vody je, že neobsahuje chlór. Je tedy dobrá i na zalévání květin, zeleniny či trávníku. Rostliny se zároveň hnojí, jelikož vzdušný dusík se rozpustí v kapkách dešťové vody při průchodu atmosférou a právě zaléváním se na listy dostává dusíkaté hnojivo v jeho nejpřirozenější formě, což může rostlinám jedině prospět – jak venkovním, tak i pokojovým.


Chcete-li využívat dešťovou vodu, je nutné pořídit si systém na její zachycení a následné využití. V současné době můžete na trhu vybírat z rozmanitých zařízení a to právě v závislosti na její dalším upotřebení.

Obecný princip pro zachycení dešťové vody spočívá v tom, že se ze střechy dostává dešťová voda do okapu a odtud do akumulační nádoby. Shromážděná voda se filtruje, tj. odděluje od nečistot a používá nejjednodušším způsobem například na zalévání rostlin, zeleniny apod.

V případě, že chcete využívat dešťovou vodu pro domácnost (či průmyslová nebo obchodní centra), je nutným předpokladem zřízení dvojího potrubního rozvodu – na pitnou a užitkovou vodu. Tyto systémy jsou pak vybaveny určitými prvky, které jsou o něco specifičtější než v prvém případě. Je nutné pořídit skladovací (zásobní) nádrž, která se umísťuje nad zemí i podzemí. Je vyráběna z různých materiálů a také o různých objemech. Dále mezi ty další nezbytné potřeby patří přepadový sifon, soustava pro klidný nátok vody do nádrže a plovoucí sací soupravy pro odběr vody. Ve sběrných nádržích dochází k rozdělení vody na tři vrstvy – spodní sedimentační, užitkové a plovoucí vrchní, ve které jsou obsažené nečistoty. Právě proto jsou zcela nutné výše uvedené prvky. Kromě toho systémy ještě mohou obsahovat filtry, akumulační nádrže, čerpací zařízení, řídící doplňovací jednotky, hladinové senzory a potrubí atd. Z nádrží je vyčištěná voda čerpaná do systému užitkové vody. Ve vašem případě se zcela jistě nabízí možnost využívání dešťové vody ze samotného domu i garáží. Záleží pak na jednotlivých svodech. Pořídíte si shromažďovací nádobu, kterou koupíte třeba v hobby marketu, která může být i vhodným desénovým doplňkem celého vnitrobloku a navíc může být vybavena i výpustním kohoutem.

Před začátkem celé této akce by však bylo dobré vše zkonzultovat s majitelem a možná i s ostatními sousedy, kteří by třeba mohli tuto aktivitu podpořit.