.
Změna klimatu
Urbanizace vedla a vede ke změně odtokových podmínek srážkové vody. V rámci urbanizovaných celků stále dochází ke zvyšování množství zpevněných ploch, což vede ke zvýšení objemu a rychlosti odtoku srážkové vody do jednotné kanalizační sítě. Stále méně vody má možnost se přirozeně vsakovat a odpařovat, což na jedné straně narušuje přirozený koloběh vody (narušení malého vodního cyklu, lokální pokles hladiny spodní vody) a na straně druhé dochází k přetížení kanalizace a čistíren odpadních vod, ze kterých se dostává stále více nevyčištěné vody do povrchových vod. Kvůli rychlému odtoku srážkových vod ze zpevněných ploch do kanalizace, potoků, řek či moře je také zvýšené riziko povodní.
Dešťová voda je ve svém „vzniku“ považována za vodu destilovanou, jelikož k jejímu vzniku dochází odpařováním vody v troposféře a proto v ní nenajdeme žádné jiné rozpuštěné látky. Nicméně právě průchodem atmosférou dochází ke kontaktu s různými chemickými látkami. Kvalita této vody je v tomto prostředí zřetelně ovlivněna znečištěním vzduchu. Její pH se pohybuje okolo 5,6, protože oxidy CO2 a SO2 způsobují její kyselost.
Znečištění již zachycené dešťové vody je trojího původu. Hodně známé je znečištění kyselinotvornými látky, ke kterým patří kyselina sírová, dusičná, chlorovodíková. Pocházejí převážně z průmyslových zdrojů znečištění, převažují nad zásaditými látkami (uhličitan vápenatý a hořečnatý, amoniakální dusík), pocházejícími především z přirozeného prostředí. Zdrojem kyselin jsou především sloučeniny síry (zejména SO2 a H2S) a sloučeniny dusíku (N2O, NO, NO2) ze spalování fosilních paliv, z výfukových plynů motorových vozidel.
Přesto k tomu „nejvýznamnějšímu“ znečištění patří rozpuštěné a nerozpuštěné látky v atmosférických srážkách, znečištění, které se během bezdeštného období nahromadí na povrchu území a během dešťové události je odváděno s dešťovou vodou, a znečištění, které vzniká při kontaktu dešťové vody s materiály na povrchu území. Při stanovení velikosti znečištění v dešťovém odtoku je významná délka bezdeštného období, intenzita atmosférických srážek a objem dešťového odtoku. Téměř veškeré látkové znečištění, které se vyskytuje v dešťovém odtoku, vykazuje na začátku odtoku vyšší koncentrace než v jeho dalším průběhu. Když začne pršet, jsou vyplavována atmosférická znečištění a lehčí částice na zkrápěném povrchu. Znečišťující látky v atmosféře jsou jednou z příčin znečištění dešťového odtoku, především ve velkých městech a v průmyslových oblastech. Během deště dochází k vymývání látkového znečištění ve vzduchu a tím k čištění atmosféry.
Dešťová voda není tedy čistý kondenzát, odráží jak přirozené pozadí zemského povrchu (mořské soli, erozi půdy), tak i znečištění lidskou činností, především kouřovými plyny a dopravou. Látky obsažené v atmosféře mohou být přenášeny na velké vzdálenosti. V dešťové vodě se tak projevují jak vlivy ze vzdálených oblastí, tak i lokální znečištění. Znečištění dešťové vody může být způsobeno také sloučeninami chloru, které vznikají ze spalování umělých hmot s obsahem PVC, zejména v městských a průmyslových spalovnách. Zdrojem zásaditých látek je jednak zemědělství (v hnojivech) a přirozené pozadí (uhličitany). K ostatním látkám patří především těžké kovy (emise z průmyslu a spaloven), organické látky (především uhlovodíky z výfukových plynů motorových vozidel) a rostlinné živiny (například fosfor a amonné ionty).
K znečištění dešťové vody může dojít i odtokem ze střechy, která obsahuje vysoký podíl rozpuštěných kysličníků (CO2 a SO2) a proměnlivý podíl organických látek, jako jsou pyly, klacíky, listí, ptačí trus, prach a choroboplodné zárodky. Podle dosavadních zkušeností je ale toto choroboplodné zatížení vody tak nepatrné, že při zodpovědném zacházení s dešťovou vodou nemůže dojít k ohrožení zdraví. Kvalita vody závisí také na druhu povrchu, ze kterého stéká. Tím, že přichází do kontaktu se střešní krytinou, odpadními troubami, filtry apod. je tato voda znečištěna. Opotřebováním stavebních částí budov vlivem vody, slunce, mrazu a deště se uvolňují částečky krytiny střech, cihel, betonu, kovů, barev, asfaltu, skla apod. Tyto částice tvoří značnou část znečištění v dešťovém odtoku. Rozsah znečištění závisí na stavu objektu a použitém materiálu. Z některých druhů střešních krytin, jako jsou eternit nebo lepenka, se mohou do vody uvolňovat nežádoucí látky, proto je jistější dát přednost jiným materiálům. Dešťový odtok ze střech, který obsahuje materiály s pesticidy nebo nátěry s obsahem pesticidů, musí být zaústěn do kanalizace s odtokem na čistírnu odpadních vod a nesmí být použity pro vsakování či zalévání rostlin a ovocných stromů
V současné době se však vlastnosti dešťové vody pohybují v rozmezí normálu, proto není nezbytné mít paniku z výše uvedených faktů.
