Stromy ve městech. Plní svou funkci?
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Arnika
Vysazování nových stromů se stalo symbolem záchrany před klimatickou krizí. Místo pro ně hledáme ve volné krajině i v sídlech. Ve městech pomáhají ochlazovat prostředí, svým stínem chrání před přehřátím okolní plochy, čistí vzduch a jsou taky úplně obyčejně krásné. Odborníci ale upozorňují, že sázení stromů bude mít přínos pouze tehdy, pokud je dokážeme vypěstovat do značné velikosti a věku. A namísto po počtu stromů se ptají, jak dobře svou úlohu plní ty stromy, které už ve městech máme.
Aby strom správně „fungoval“, musí být dostatečně vzrostlý a v dobré kondici. A právě v tom narážíme ve městech na velké limity. Nejzřetelnější jsou prostor a voda.
Jako příklad dobře posouží Praha. Přestože se současné vedení města zavázalo vysadit v Praze v průběhu osmi let milion stromů, do ulic v centru města jich přibyde řádově jen tisíce. Většina ze slíbeného milionu stromů bude vysázena na okrajích Prahy.
Překážkou pro stromy v ulicích měst představují především inženýrské sítě, kterými pod zemí vedeme vodu, plyn, elektřinu, optické kabely a další technickou infrastrukturu. Kořeny stromů totiž vedení sítí často narušují. S oblibou prorůstají především do kanalizace, která je pro ně zdrojem vláhy a živin. A i pokud sítě nenaruší, brání v přístupu k nim, například při opravách.
Jenže i na zeleň je možné nahlížet jako na síť. Tvoří zelenou část takzvané modrozelené infrastruktury. Modrou složku představují jezírka, potoky a další vodní plochy. Tahle síť má městům pomáhat tlumit následky počasí, a to především při jeho extrémních projevech jako jsou tropické dny nebo přívalové srážky. A dodává městům to, proč se v nich dobře žije.
Strom na prvním místě
Konkurence o prostor pod zemí může být v centru města opravdu velká, jak dokládá obrázek z centra Londýna.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Hitachi / Informed Infrastructure
Architekt Jakub Cigler, jehož kancelář bude realizovat revitalizaci Václavského náměstí, si změnu v přístupu ke stromům dokáže docela dobře představit. Sám by nová prostranství ve městě budoval kolem stromů. Dopravní infrastruktura a inženýrské sítě by se jim přizpůsobily. Uvedl to na konferenci Počítáme s vodou 2019, kde vystoupil spolu s vodohospodáři, projektanty, krajinnými architekty a zástupci měst.
Tento návrh je zatím ale tak radikální, že funguje jen jako nabídka změny přístupu. Aby bylo možné o něm vůbec začít uvažovat, potřebují inženýři „pochopit kořenový systém stromu“, vystihuje problém projektant Karel Kříž ze společnosti TIMAO, která se zabývá stavbami technické infrastruktury obcí.
Kříž spolu s arboristou Davidem Horou provedli zřejmě první analýzu technickým norem a vyhodnotili, co je v nich potřeba změnit, aby města mohla zpřístupňovat prostor dešťové vodě a zeleni.
Kromě úprav norem se snaží vytvořit katalog vhodných stromů, u kterých je možné předpokládat harmonické soužití se sítěmi. Přáli by si ale, aby ke stromům změnila přístup i veřejnost. Tlak, který vyvolá každá zmínka o kácení, vnímají jako kontraproduktivní.
„Kdyby bylo jednodušší strom odstranit a znovu vysadit, byli by inženýři přístupnější diskuzi,“ vystihuje svůj pohled Karel Kříž.
V panelové diskuzi na konferenci Počítáme s vodou 2019 vystoupili (zprava): projektant Karel Kříž, architekt Jakub Cigler, arborista David Hora, Radim Vítek z Kanceláře architekta města Brna, Jana Řadová z Ústavu informatiky Akademie věd ČR a krajinářská architektka Zuzana Štemberová. Debatu moderoval Vojtěch Bareš z ČVUT v Praze.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Nešo Matić / Počítáme s vodou
Jenže nahradit jeden strom druhým není tak jednoduché. Strom musí být vitální více než padesát let, aby se z hlediska adaptačních opatření „vyplatil“. David Hora proto prosazuje všímat si spíše vitality stromů než jejich počtu. „Praha má stromů dostatek. My se ale musíme ptát, jestli dostatečně plní funkce adaptace na změnu klimatu,“ říká Hora.
Stromy, které ve městě jen živoří, totiž neplní funkci, kterou od nich očekáváme. „My se musíme ptát, jestli mají dostatečně velkou listovou plochu pro transpiraci a dost velkou korunu pro zastínění,“ vysvětluje Hora.
Z hlediska adaptace na klimatickou změnu se výsadba milionu stromů v Praze jeví jako opatření, jehož přínos je nejasný. Krajinní architekti vidí jako smysluplnější zaměřit se na to, jak poskytnout stromům naději dorůst dostatečné velikosti.
V Praze se v tomto smyslu investovalo například do stromů u Národního muzea nebo v Budečské ulici, kde byly použité takzvané prokořenitelné boxy. Strom se do nich zasadí, a tato plastová konstrukce ochrání kořeny před přílišným zhutňováním půdy, vymezuje kořenový prostor a zároveň směruje kořeny tam, kde mohou růst, aniž by způsobovaly škody na dlažbě nebo bořily obrubníky. Prokořenitelné boxy se ale vypořádávají jen s částí požadavků, které stromy na život ve městě mají.
Zavlažovací vak versus chytání dešťovky
I malé úpravy jako přerušení obrubníku mohou pomoci, aby se dešťová voda ze zpevněných ploch dostala do zeleně.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Počítáme s vodou
Řada stromů ve městech obtížně snáší sucho a horko posledních let. A ačkoli se některá města a městské části naučily vypomáhat jim vodou ze zavlažovacích vaků, je to opatření spíše pro krizové situace.
Stromům tak sice pomůžeme, ale pokud mají mít zajištěnou udržitelnou budoucnost, potřebujeme, aby měly přístup k vodě v půdě. A tu je potřeba nechat do půdy zasáknout. Pro města to znamená naučit se hospodařit s dešťovou vodou.
V podstatě to znamená pokusit se napodobit oběh vody, který byl ve městě předtím, než jsme ho vyasfaltovali a zabetonovali. Pokud se alespoň část dešťové vody vsákne v místě, kde spadne, může zeleni velmi pomoct a současně ulevit kanalizaci. Pokud se může dostatek vody vsáknout, představuje zeleň i ochranu před záplavami.
Úpravy, které mohou města dělat, začínají od drobných kroků umožňujících přístup srážkové vody do zeleně: vyříznutí obrubníků, úprava spádování terénu nebo používání propustných povrchů.
Na větším prostoru se může jednat o větší cíle jako je tvorba vsakovacích průlehů anebo zelených střech. A na úrovni systémových opatření to znamená dávat si dosažitelné a měřitelné cíle. V německém Porůří si například dali za cíl odpojit od kanalizace 15 % zpevněných ploch během 15 let.
Právě příklady systémových cílů v České republice chybí. Zůstáváme zatím u kroků dobrým směrem, jako je vysazení miliónu stromů v Praze, u příkladů dobré praxe hospodaření s dešťovou vodou a dalších jednotlivých adaptačních opatření.
Článek vznikl na základě konference Počítáme s vodou 2019, pořádané 01/71 ZO ČSOP Koniklec
Autorka: Zdeňka Kováříková, redaktorka Ekolistu.cz. 2019
Převzato z Ekolist.cz
