Vyberte kategorii

Vybrané dotazy
Dům a byt
Legisla­tiva
Obce a veřejný prostor
Odpadní vody
Příklady z ČR a zahra­ničí
Zahrada
Změna klimatu

Poradna projektu Počítáme s vodou skončila v březnu 2016, pokud nenajdete odpověď v archivu zodpovězených dotazů, můžete svůj dotaz k hospodaření s dešťovou vodou směřovat na emailovou adresu poradny Ekocentra Koniklec: poradna@ekocentrumkoniklec.cz.

Zahrada

Při přeměně nepo­u­ží­vané žumpy nebo septiku na jímku je nezbytné prvotní vystří­kání vyso­kotla­kým vodním paprskem a následné použití chemické dezin­fekce, kterých je dnes na trhu spousta. Poté je nutné vnitřní beto­no­vou stěnu dále ošet­řit, aby po půso­bení feká­lií dále nede­gra­do­vala. Nejvhod­něj­ším ošet­ře­ním je využití hloub­kové krys­ta­li­zace, která působí dlou­ho­době a pene­truje do hloubky něko­lika centi­me­trů. Je odolná vůči feká­liím, ropným produk­tům a dalším chemi­ká­liím a dělá beto­no­vou konstrukci 100% nepro­pust­nou.

Nicméně je důle­žité v tomto případě brát zřetel na to, že nejde o úplně příjem­nou činnost, a proto je vhod­nější obrá­tit se na speci­a­li­zo­va­nou firmu, která dokáže starou žumpu či septik vyčis­tit snáze a lépe než jednot­li­vec. Využití tlakové vody je naprosto nezbytné a nepatří to úplně k levným zále­ži­tos­tem, ale se zahradní hadicí by se septik čistil ještě něko­lik dalších let a asi stejně nevy­čis­til. Navíc lézt do septiku potře­buje nejen krapet odvahy, ale kromě správ­ného oble­čení a holin, zcela jistě i respi­rá­tor a předem zajiš­těné odvě­trá­vaní. Zní to kompli­ko­vaně, ale je to nejen o tech­no­lo­gii, ale i o bezpečí.

Pokud jde o cenu vyčiš­tění septiku, může být někdy velmi podobná ceně nového zásob­níku. Vše ale záleží na konkrét­ním případě.


Nejčas­tější jsou podzemní nádrže vyrá­běné z plastu. Z výroby jsou tyto nádrže připra­veny pro zakom­po­no­vání do systému na svod a využí­vání sráž­kové vody. Mají potřebné vývody (vstupní komín a bezpeč­nostní poklop) a jsou uzpů­so­beny pro insta­laci filtrač­ního systému. Výho­dou těchto nádrží je jejich nízká hmot­nost, jsou snadno zabu­do­va­telné a také se snadno udržují v čistotě díky hlad­kému povrchu. Tako­vou jímku si koupíte jako celek a uložíte do země.

Druhy nádrží:

    1. Plas­tové nádrže svařo­vané exis­tují v různých tvarech (válcové nebo hranaté). Uklá­dají se na beto­no­vou desku nebo do písko­vého lože a následně je třeba je obeto­no­vat, aby se nezni­čily tlakem zeminy, případně spodní vody.
    2. Nesva­řo­vané jímky se obeto­no­vat nemusí. Mají podsta­vec, který se zabe­to­nuje dode­sky, pak stačí obsy­pat je zemi­nou. U této nádrže je omezena hloubka uložení do země a také povrch nad ní nesmí být pojíž­děn autem.
    3. Samo­nosné mono­li­tické jímky z poly­pro­py­lenu nebo sklo­la­mi­nátu (viz www.jimky–septiky.cz, www.belis.cz) jsou dost pevné a odolné, takže se dají uložit v někte­rých přípa­dech i velice hluboko.
    4. Samo­nosné nádrže speci­ál­ního tvaru pro mělké uložení jsou vhodné tam, kde je vysoká hladina spodní vody nebo skal­naté podloží.
    5. Beto­nové nádrže se hodí hlavně pro hluboké uložení, pro loka­lity s výsky­tem spodní vody nebo pod plochy s vyšší zátěží. Před­ností beto­no­vých jímek je přiro­zená neutra­li­zace kyselé dešťové vody, což se v plas­to­vých jímkách může zajis­tit kous­kem přiro­ze­ného vápence. Nevý­ho­dou bývá netěs­nost spojů.

Dříve se použí­valy také nádrže ocelové. Ocel však není příliš vhodná pro tento účel, jeli­kož je poměrně obtížné zabrá­nit korozi v nádrži.


Dešťo­vou vodu lze skla­do­vat v nádr­žích pod zemí či na povrchu. Výho­dou nádrží pod zemí je, že se v nich voda nekazí. Není totiž přes léto vysta­vena vyso­kým teplo­tám, přes zimu neza­mrzne a nemá k ní přístup světlo, které podpo­ruje množení různých mikro­or­ga­ni­zmů. Nádrže povr­chové se větši­nou použí­vají pouze ke krát­ko­do­bému skla­do­vání dešťové vody na zalé­vání.


Dešťová voda se v domác­nos­tech převážně využívá k zalé­vání, spla­cho­vání WC, úklidu a praní.


Dešťo­vou vodu je samo­zřejmě možné skla­do­vat na povrchu. Úskalí je v tom, že hrozí nebez­pečí, že se začne kazit. Nádrž je vysta­vena poměrně vyso­kým teplo­tám a má k ní přístup světlo. To podpo­ruje množení různých mikro­or­ga­ni­zmů, navíc by vám v zimě zamr­zala. Také ve sklepě jsou příliš vysoké teploty podpo­ru­jící život bakte­rií. Zako­pete-li však nádrž pod zem, zajis­títe stálou nízkou teplotu a tmu, takže se voda nekazí.

Proto se větši­nou voda z povr­cho­vých nádrží používá pouze na zalé­vání. Často je to jen obyčejný plas­tový sud pod okapem bez čerpa­dla, pouze s vypouš­tě­cím kohout­kem. Nejsou tam ani žádné filtrační systémy, stačí mřížka proti listí a dalším větším nečis­to­tám. Užitečné je víko s otvo­rem na okapo­vou rouru, aby se v nádrži nero­jili komáři a nepa­daly tam nečis­toty z okolí. Dobré také je, když se nádrž jednou za čas vyprázdní, aby v ní voda nehnila.

Samo­zřejmě, že napří­klad pro spla­cho­vání WC nemusí být voda až tak kvalitní a lze použít méně kvalitní vodu z nadzemní nádrže. Jediné, co hrozí, je zápach a vyšší znečiš­tění zaři­zo­va­cích před­mětů. Pro praní je však mnohem vyšší poža­da­vek na kvalitu vody, aby se nestalo, že bude prádlo zapáchat. Pokud byste tedy chtěl dešťo­vou vodu použí­vat pro spla­cho­vání, musí být ve sklepě, kde nemrzne. Venkovní nádrž by byla pouze pro sezónní použití a musela by se před začát­kem zimy vypus­tit.

Je tu ještě jedna možnost, a to použití UV lamp pro zničení mikro­or­ga­nismů ve vodě. Je to však nákladné, a pokud to jde, dopo­ru­čili bychom raději umís­tit nádrž přece jen pod zem.

Video­tip na vylep­šení sudu na dešťo­vou vodu nalez­nete pod tímto odka­zem: http://www.pocitamesvodou.cz/jak-si-snadno-a-rychle-vylepsit-sud-na-destovou-vodu/

Další infor­mace o jímání dešťové vody jsou uvedeny v tomto článku: http://www.pocitamesvodou.cz/destova-voda-poradime-jak-ji-vyuzit/


V případě jaké­ho­ko­liv zásob­níku se pro jeho výběr a hlavně jeho veli­kost vychází z výpo­čtu, kterým se zásob­ník tzv. obje­mově opti­ma­li­zuje. Objem zásob­níku se řídí veli­kostí střešní plochy nebo před­po­klá­da­nou spotře­bou dešťo­vých vod (vždy se volí menší z obou objemů). Objem zásob­níku se tedy dimen­zuje tak, aby zásoba dešťové vody, která zde bude akumu­lo­vána, vysta­čila na dobu 3 týdnů. V praxi se právě tohle období proká­zalo jako maxi­mální doba, během níž téměř s jisto­tou přijde déšť.

Na základě zkuše­ností z praxe platí velmi jedno­du­chý vzorec: dopo­ru­čený objem zásob­níku pro jednu osobu na 3 týdny je 1m3. Proto pokud budeme počí­tat opti­mální objem zásob­níku pro 4 člen­nou rodinu, bude jeho opti­mální objem 4m3 zásob­ník. Tento objem se navy­šuje o 1m3 objemu na každý 100m2 inten­zivně zalé­vané zahrady. Pokud tedy chci (tlakově) zalé­vat 100 m2 tráv­níku, potře­buju už 5m3 velký zásob­ník.

Stále však zůstává otázka, zdali mám vždy i dosta­tečně velkou stře­chu, aby objem vypoč­te­ného zásob­níku byl záro­veň i napl­něn — je zřejmé, že stře­cha zahradního altánku tak velký zásob­ník určitě dosta­tečně nezá­sobí. Platí zde proto kont­rolní výpo­čet, který vychází z toho, že na každý 25 m2 stře­chy můžeme připo­jit maxi­málně 1m3 objemu zásob­níku. Objem správně navr­že­ného zásob­níku se pak rovná tomu menšímu z obou vypo­čí­ta­ných objemů. Jestli tedy mám stře­chu velkou 125 m2, tak mohu použít maxi­málně 5m3 zásob­ník. Pokud použiji větší, bude tak či tak větši­nou polo­prázdný. Pokud veli­kost stře­chy má pouze 100m2, mohu použít maxi­málně 4m3 zásob­ník. Potřeb­nou zbylou vodu budu muset dopl­ňo­vat vodou pitnou.

Při vytr­va­lém dešti může dojít i k opač­nému problému, kdy zásob­ník již nedo­káže pojmout aktu­ální množ­ství spadlé vody, proto má každá akumu­lační nádrž bezpeč­nostní přepad, kde se voda vsákne pozvolně do půdy. Vybrat nádrž správné veli­kosti je tedy důle­žité jak z hlediska jejího maxi­mál­ního využití, tak z důvodů provoz­ních (napří­klad vyrov­nané plnění a čerpání). Ze zkuše­ností z poslední doby víme, že v tomto směru také zcela dobře poradí přímo prodejci akumu­lač­ního zásob­níku.


Základ­ním prin­ci­pem hospo­da­ření s dešťo­vou vodou je to, aby voda, která naprší a nasněží, zůstala tam, kde spadne. Bylo by totiž vylo­ženě špatně, kdyby se voda ze stře­chy domu svedla okapy do splaš­kové kana­li­zace. Tento prin­cip by se měl odra­zit i na získání staveb­ního povo­lení. Správně by měl místní stavební úřad přímo uložit povin­nost vypo­řá­dat se s dešťo­vou vodou na vlast­ním pozemku. Opti­mál­ním řeše­ním je dešťo­vou vodu svádět do obrov­ské jámy napl­něné štěr­kem, kde se může postupně vsako­vat do okolí. A když je vody opravdu hodně a nestačí se vsák­nout, tak z této jámy vyteče a rozlije se po terénu. Další možnost je dešťo­vou vodu akumu­lo­vat. Maxi­ma­lis­tic­kým řeše­ním je propo­jení jímky či akumu­lační nádoby s domácí vodár­nou, která umožní čerpat vodu otoče­ním kohoutku, a která může být napo­jena na rozvod užit­kové vody po domě pro spla­cho­vání záchodů a dokonce i pro praní. Nicméně i tento způsob akumu­lace může být pro někoho nepo­ho­dl­ným a proto spousta z nás tento způsob využije pouze pro případné využí­vání dešťové vody na zahradě — zejména k zalé­vání a mytí aut. Celé řešení je na věky (když nepo­čí­tám čerpa­dlo, které asi na věky nevy­drží) a vložené inves­tice se vrátí za cca 5 let.

Pouze v případě, že je podloží nepro­pustné a vsako­vání neumožní, je možné dešťo­vou vodu s povo­le­ním přísluš­ného vodo­hos­po­dář­ského úřadu nechat vtékat do veřejné kana­li­zace. Nicméně hledají se různé další možnosti, které by dešťo­vou vodu umož­nili vsák­nout i v jiné oblasti než jen na našem pozemku.

Další infor­mace je možné nalézt např. v tomto článku:

http://www.pocitamesvodou.cz/stavim-renovuji-dum-renovuji-zahradu-ktera-opatreni-hospodareni-s-destovou-vodou-jsou-pro-me-nejvhodnejsi/


Zelená neboli vege­tační stře­cha je stře­cha částečně nebo zcela pokrytá vege­tací a půdou, nebo pěsteb­ním substrá­tem vysa­zo­va­ným nad hydro­i­zo­lační membránu. Stře­chy se v zásadě dělí podle tloušťky humu­sové vrstvy na exten­zivní (slabší vrstva hlíny) a inten­zivní (silná vrstva hlíny, umož­ňu­jící např. růst křovin).

Pro inten­zivní stře­chu musíte mít dimen­zo­vánu nosnou konstrukci, protože metr silná vrstva zeminy něco váží (plošná hmot­nost až 1500 kg/m2). Dělá se pouze na ploché stře­chy a je i poměrně složitá na správ­nou skladbu hydro­i­zo­lace, drenáž­ních vrstev, zábran proti prorůs­tání kořenů, a na vymyš­lení přiro­ze­ného hospo­da­ření s vodou ve střešní skladbě. Výsled­kem je stře­cha, na které si můžete udělat zahradu — tráv­ník, keře, menší stromy, pěsto­vat rajčata, posta­vit gril, apod. Je to silné řešení s perfekt­ním výsled­kem a užit­nou hodno­tou, vyža­du­jící ovšem také silné finanční posta­vení.

Pokud nemáte všechny před­po­klady k tvorbě inten­zivní stře­chy, je tu levnější a méně náročné řešení stře­chy exten­zivní. Ta může být za urči­tých okol­ností i šikmá, ale v našich krajích to není zvykem, takže to nedo­po­ru­čuji (žádná stavební firma s tím nebude mít zkuše­nost a je velká šance, že to udělá špatně). Exten­zivní stře­cha má stan­dardně skladbu (odspoda): nosná konstrukce, paro­těsná zábrana, tepelná izolace ve spádu, hydro­i­zo­lace, dila­tační a sepa­rační vrstva (např. kaší­ro­vaná folie z mPVC), drenážní vrstva, filtrační vrstva (např. geotex­ti­lie), hydro­a­ku­mu­lační vrstva (lze použít nasavé desky z mine­rál­ních vláken, ale i třeba raše­linu), a navrch tenká vrstva hlíny (větši­nou od 3 do 15 cm) porostlá nená­roč­nou zelení (mechy, rozchod­níky, skal­ničky). Plošná hmot­nost okolo 200 kg/m2, dá se tedy použít i při rekon­strukci staré tradiční stře­chy.

Finančně vychází trochu dráž než stře­cha tradiční, protože ji v podstatě dopl­ňuje o další vrstvy, které stojí další peníze. Na hoto­vou plochou stře­chu tradiční konstrukce si ji ale můžete v podstatě sami dodě­lat, když nakou­píte správný mate­riál (a když si budete jisti, že ta kila navíc ještě unese).

V každém konkrét­ním případě je potřeba vyře­šit vyspá­do­vání stře­chy a její hospo­da­ření s vodou tak, aby se neza­pla­vo­vala a aby z ní co nejméně vody odté­kalo (větši­nou nic).

O zelené střeše lze hovo­řit jako o jedné z mnoha možností, jak využí­vat dešťo­vou vodu. Jako každé řešení, má své výhody i nevý­hody.

K výho­dám napří­klad řadíme:

- produ­kují kyslík a zadr­žují oxid uhli­čitý,

- absor­bují škod­li­viny ze vzdu­chu, filtrují částice prachu a zabra­ňují jeho víření

- zabra­ňují přehří­vání střech, redu­kují výkyvy teplot mezi dnem a nocí

- mohou být konci­po­vány i jako zahrádky pro pěsto­vání květin a zele­niny atd.

K zásad­ním nevý­ho­dám patří hlavně

- konstrukční nároč­nost

- nutné je doko­nalé prove­dení hydro­i­zo­lační vrstvy

- nezbytná menší nebo větší údržba

- je nutné staticky zesí­lit nosnou konstrukci

 

O vege­ta­tiv­ních stře­chách se můžete více dozvě­dět v člán­cích na našich webo­vých strán­kách:

http://www.pocitamesvodou.cz/zelene-strechy/

http://www.pocitamesvodou.cz/destovka-nepatri-do-kanalu/


Česká repub­lika se řadí mezi evrop­ské země s největ­ším počtem koře­no­vých čistí­ren, přičemž ty domovní jsou u nás nejroz­ší­ře­nější. I u koře­nové čističky pouze pro tzv. šedou vodu musí čištění vody před­cházet mecha­nické před­čiš­tění, kdy jsou odstra­ňo­vány pevné neroz­puš­těné látky. Pokud by k před­čiš­tění nedo­šlo, tak by to mohlo vést k ucpání vlast­ního filtrač­ního lože. V případě domovní čistírny posta­čuje pro tyto účely jedno­duchý septik nebo usazo­vací nádrž.