Vyberte kategorii

Vybrané dotazy
Dům a byt
Legislativa
Obce a veřejný prostor
Odpadní vody
Příklady z ČR a zahraničí
Zahrada
Změna klimatu

Poradna projektu Počítáme s vodou skončila v březnu 2016, pokud nenajdete odpověď v archivu zodpovězených dotazů, můžete svůj dotaz k hospodaření s dešťovou vodou směřovat na emailovou adresu poradny Ekocentra Koniklec: poradna@ekocentrumkoniklec.cz

Dům a byt

Na základě vodohospodářské politiky v ČR je od roku 2009 stavebníkům (vlastníkům stavebních pozemků) předepsáno (prováděcí vyhláška ke stavebnímu zákonu č. 269/2009 Sb.) přednostně zasakování dešťových vod (forma odvádění dešťových vod z pozemků). Není-li to možné, další možností je regulované odvádění do povrchových vod. Poslední variantou je regulované odvádění do kanalizace.

Od roku 2013 se touto problematikou také zabývá norma TNV 75 9011 – Hospodaření se srážkovými vodami. Jsou zde stanoveny regulace odtoku pro odvádění dešťových vod do povrchových vod a do jednotné kanalizace.

V případě zasakování DV je nutná konzultace s geologem, který, v souladu s ČSN 759010 „Návrh zasakovacího zařízení“, vyhodnotí všechny místní podmínky, tj. vlastnosti podloží (koeficient vsaku), hloubku podzemní vody a směr jejího proudění, sklon terénu, vliv na sousední pozemky či ochranná pásma vod atd.

Pokud bude Váš pozemek vhodný pro zasakování, dnešní trh nabízí velké množství zasakovacích (drenážních) systémů.


Při návrhu filtrování dešťové vody je třeba dobře znát místní podmínky. Zejména velikost odvodňované plochy, ale i čistotu vody. Některé střechy jsou čisté a vodu z nich je teoreticky možné použít rovnou. Jinde ale mohou nad střechou růst stromy, prášit se z ulice nebo se usazovat popílek ze sousedova komína. Filtrovat musíme vždy, v závislosti na místních podmínkách volíme, jaký druh použít (filtr mechanických nečistot, jemný filtr).

Ve většině případů vystačíme s pasivními filtry, tzn. bez jakéhokoli příkonu. Je ale potřeba počítat s tím, že tyto filtry Vás zbaví pouze nečistot ve vodě, a nikoli těch, které se Vám do vody dostanou za filtrem či které vám napadají do nádrže. Takové nečistoty existují vždy, a proto je třeba v každém případě opatřit čerpadlo jemným sacím košem.


Rozvody pitné a dešťové vody nesmí být smíseny, a to ani ve společné výtokové armatuře. Je to hygienický požadavek ochrany vodovodního řadu a udává ho norma ČSN EN 1717. Musíte mít oddělený rozvod vody na pitnou a užitkovou. Někdy se tomu říká dvojí rozvod.

Zalévání – kohoutek na zahradě, ve sklepě, v technické místnosti, stačí pouze přívod užitkové vody ze sběrné nádrže.

Splachování WC – postačí pouze přívod užitkové vody ze sběrné nádrže.

Úklid – pokud budete mít zvláštní odběrné místo například v úklidové místnosti, také vám k němu povedou pouze jedny trubky s užitkovou vodou. V opačném případě je nutné k některým odběrným místům v domě přivést kromě rozvodu pitné vody i rozvod užitkový a opatřit jej samostatnou výtokovou armaturu.

Praní – do místnosti je vhodné přivést jak užitkovou, tak pitnou vodu. Pro praní v dešťové vodě je vhodná pračka umožňující připojení pitné i užitkové vody. V případě, že máte obyčejnou pračku, je dobré mít možnost připojit ji v případě potřeby i na pitnou vodu.


Každý systém rozvodu dešťové vody musí být připraven na případný nedostatek dešťové vody, v některých případech k němu může docházet často. Pokud nemáte jiný zdroj užitkové vody (šedá voda, studna na užitkovou vodu), doplňuje se do systému voda pitná.


Když je nádrž pod zemí, voda se kazit nebude. Je tam totiž skladována při stálé nízké teplotě a mimo dosah světla. Takové prostředí je nepříznivé pro množení řas a bakterií. Je samozřejmě nutné zabránit hromadění listí a jiných organických nečistot. To zajišťují filtry mechanických nečistot umístěné na přítoku nádrže.

Snížení kvality vody zabráníme také tím, že ji nebudeme skladovat příliš dlouho. Je proto potřeba správně navrhnout velikost nádrže, není pravdou, že čím větší nádrž, tím lépe. Pro čistotu vody je dobré, aby jímka jednou za čas přetekla. Každá nádrž musí mít přepad do kanalizace nebo lépe do vsaku.


Použití starých žump, septiků a podobně je pro skladování vody ideální. Pod zemí se totiž voda nekazí a navíc nádrž bývá většinou nejdražší z celého systému využívání dešťové vody.

Je nutné zjistit, zda-li jímka dobře těsní, zda je vyhovující z hlediska velikosti a objemu, a mít pod kontrolou aktuální množství vody. Samozřejmě je také potřeba takovou nádrž před používáním řádně vyčistit. Pokud bude nádrž nutné utěsnit, zaizolujeme ji zevnitř hydroizolační folií.


Nejčastější jsou podzemní nádrže vyráběné z plastu. Z výroby jsou tyto nádrže připraveny pro zakomponování do systému na svod a využívání srážkové vody. Mají potřebné vývody (vstupní komín a bezpečnostní poklop) a jsou uzpůsobeny pro instalaci filtračního systému. Výhodou těchto nádrží je jejich nízká hmotnost, jsou snadno zabudovatelné a také se snadno udržují v čistotě díky hladkému povrchu. Takovou jímku si koupíte jako celek a uložíte do země.

Druhy nádrží:

    1. Plastové nádrže svařované existují v různých tvarech (válcové nebo hranaté). Ukládají se na betonovou desku nebo do pískového lože a následně je třeba je obetonovat, aby se nezničily tlakem zeminy, případně spodní vody.
    2. Nesvařované jímky se obetonovat nemusí. Mají podstavec, který se zabetonuje dodesky, pak stačí obsypat je zeminou. U této nádrže je omezena hloubka uložení do země a také povrch nad ní nesmí být pojížděn autem.
    3. Samonosné monolitické jímky z polypropylenu nebo sklolaminátu (viz www.jimky-septiky.cz, www.belis.cz) jsou dost pevné a odolné, takže se dají uložit v některých případech i velice hluboko.
    4. Samonosné nádrže speciálního tvaru pro mělké uložení jsou vhodné tam, kde je vysoká hladina spodní vody nebo skalnaté podloží.
    5. Betonové nádrže se hodí hlavně pro hluboké uložení, pro lokality s výskytem spodní vody nebo pod plochy s vyšší zátěží. Předností betonových jímek je přirozená neutralizace kyselé dešťové vody, což se v plastových jímkách může zajistit kouskem přirozeného vápence. Nevýhodou bývá netěsnost spojů.

Dříve se používaly také nádrže ocelové. Ocel však není příliš vhodná pro tento účel, jelikož je poměrně obtížné zabránit korozi v nádrži.


Dešťovou vodu lze skladovat v nádržích pod zemí či na povrchu. Výhodou nádrží pod zemí je, že se v nich voda nekazí. Není totiž přes léto vystavena vysokým teplotám, přes zimu nezamrzne a nemá k ní přístup světlo, které podporuje množení různých mikroorganizmů. Nádrže povrchové se většinou používají pouze ke krátkodobému skladování dešťové vody na zalévání.


Průměrná spotřeba vody na jednoho obyvatele za den je asi 110 litrů pitné vody! Ale jen 2 % z toho jsou použita k pití a vaření. Celých 35 % pitné vody se použije při splachování WC. Podle průzkumů by se zhruba 50% veškeré spotřebované pitné vody v domácnosti dalo velmi snadno dešťovou vodou nahradit.


Principem decentralizovaného systému odvodnění je snaha o zadržení dešťové vody v místě spadu,  tedy zasakování nebo využívání dešťové vody na pozemku, nikoli její odvedení pryč.


Dešťová voda se v domácnostech převážně využívá k zalévání, splachování WC, úklidu a praní.


Rozdíl je velký. Obě nádoby slouží primárně úplně k jinému účelu.

Septik je nádrž na částečné čištění odpadní vody. Septik bývá často součástí domů, které nejsou napojeny na kanalizaci. Odpadní voda, zvláště ze záchodu, kuchyně a koupelny, je jímána v septiku, odkud odtéká přepadem do kanalizace, případně přes čistírnu odpadních vod nebo za pomoci trativodu do země. Bezodtoková jímka, která slouží k dočasnému uskladnění odpadní vody a fekálií a musí se nechat pravidelně vyvážet, se nazývá žumpa.

Jímka je pak nádrž na dešťovou vodu, která slouží k akumulaci a následně k využití dešťové vody pro zálivku, mytí aut, splachování WC, atd. Velikost jímky se řídí velikostí plochy střech nebo předpokládanou spotřebou vody. K akumulaci dešťových vod jsou nejvhodnější podzemní nádrže, protože je v nich udržována relativně nízká teplota vody (pod 16˚ C), a tím je omezeno množení bakterií. K instalaci jímky není potřebné stavební povolení, stačí ohlášení na stavebním úřadu.

Obě nádrže pak tedy slouží skutečně k úplně jiným potřebám, nicméně starý septik, který se důkladně vyčistí, lze jako jímku pro následné využití akumulace dešťové vody využít.


Dešťovou vodu je samozřejmě možné skladovat na povrchu. Úskalí je v tom, že hrozí nebezpečí, že se začne kazit. Nádrž je vystavena poměrně vysokým teplotám a má k ní přístup světlo. To podporuje množení různých mikroorganizmů, navíc by vám v zimě zamrzala. Také ve sklepě jsou příliš vysoké teploty podporující život bakterií. Zakopete-li však nádrž pod zem, zajistíte stálou nízkou teplotu a tmu, takže se voda nekazí.

Proto se většinou voda z povrchových nádrží používá pouze na zalévání. Často je to jen obyčejný plastový sud pod okapem bez čerpadla, pouze s vypouštěcím kohoutkem. Nejsou tam ani žádné filtrační systémy, stačí mřížka proti listí a dalším větším nečistotám. Užitečné je víko s otvorem na okapovou rouru, aby se v nádrži nerojili komáři a nepadaly tam nečistoty z okolí. Dobré také je, když se nádrž jednou za čas vyprázdní, aby v ní voda nehnila.

Samozřejmě, že například pro splachování WC nemusí být voda až tak kvalitní a lze použít méně kvalitní vodu z nadzemní nádrže. Jediné, co hrozí, je zápach a vyšší znečištění zařizovacích předmětů. Pro praní je však mnohem vyšší požadavek na kvalitu vody, aby se nestalo, že bude prádlo zapáchat. Pokud byste tedy chtěl dešťovou vodu používat pro splachování, musí být ve sklepě, kde nemrzne. Venkovní nádrž by byla pouze pro sezónní použití a musela by se před začátkem zimy vypustit.

Je tu ještě jedna možnost, a to použití UV lamp pro zničení mikroorganismů ve vodě. Je to však nákladné, a pokud to jde, doporučili bychom raději umístit nádrž přece jen pod zem.

Videotip na vylepšení sudu na dešťovou vodu naleznete pod tímto odkazem: http://www.pocitamesvodou.cz/jak-si-snadno-a-rychle-vylepsit-sud-na-destovou-vodu/

Další informace o jímání dešťové vody jsou uvedeny v tomto článku: http://www.pocitamesvodou.cz/destova-voda-poradime-jak-ji-vyuzit/


Při přeměně nepoužívané žumpy nebo septiku na jímku je nezbytné prvotní vystříkání vysokotlakým vodním paprskem a následné použití chemické dezinfekce, kterých je dnes na trhu spousta. Poté je nutné vnitřní betonovou stěnu dále ošetřit, aby po působení fekálií dále nedegradovala. Nejvhodnějším ošetřením je využití hloubkové krystalizace, která působí dlouhodobě a penetruje do hloubky několika centimetrů. Je odolná vůči fekáliím, ropným produktům a dalším chemikáliím a dělá betonovou konstrukci 100% nepropustnou.

Nicméně je důležité v tomto případě brát zřetel na to, že nejde o úplně příjemnou činnost, a proto je vhodnější obrátit se na specializovanou firmu, která dokáže starou žumpu či septik vyčistit snáze a lépe než jednotlivec. Využití tlakové vody je naprosto nezbytné a nepatří to úplně k levným záležitostem, ale se zahradní hadicí by se septik čistil ještě několik dalších let a asi stejně nevyčistil. Navíc lézt do septiku potřebuje nejen krapet odvahy, ale kromě správného oblečení a holin, zcela jistě i respirátor a předem zajištěné odvětrávaní. Zní to komplikovaně, ale je to nejen o technologii, ale i o bezpečí.

Pokud jde o cenu vyčištění septiku, může být někdy velmi podobná ceně nového zásobníku. Vše ale záleží na konkrétním případě.


V případě jakéhokoliv zásobníku se pro jeho výběr a hlavně jeho velikost vychází z výpočtu, kterým se zásobník tzv. objemově optimalizuje. Objem zásobníku se řídí velikostí střešní plochy nebo předpokládanou spotřebou dešťových vod (vždy se volí menší z obou objemů). Objem zásobníku se tedy dimenzuje tak, aby zásoba dešťové vody, která zde bude akumulována, vystačila na dobu 3 týdnů. V praxi se právě tohle období prokázalo jako maximální doba, během níž téměř s jistotou přijde déšť.

Na základě zkušeností z praxe platí velmi jednoduchý vzorec: doporučený objem zásobníku pro jednu osobu na 3 týdny je 1m3. Proto pokud budeme počítat optimální objem zásobníku pro 4 člennou rodinu, bude jeho optimální objem 4m3 zásobník. Tento objem se navyšuje o 1m3 objemu na každý 100m2 intenzivně zalévané zahrady. Pokud tedy chci (tlakově) zalévat 100 m2 trávníku, potřebuju už 5m3 velký zásobník.

Stále však zůstává otázka, zdali mám vždy i dostatečně velkou střechu, aby objem vypočteného zásobníku byl zároveň i naplněn – je zřejmé, že střecha zahradního altánku tak velký zásobník určitě dostatečně nezásobí. Platí zde proto kontrolní výpočet, který vychází z toho, že na každý 25 m2 střechy můžeme připojit maximálně 1m3 objemu zásobníku. Objem správně navrženého zásobníku se pak rovná tomu menšímu z obou vypočítaných objemů. Jestli tedy mám střechu velkou 125 m2, tak mohu použít maximálně 5m3 zásobník. Pokud použiji větší, bude tak či tak většinou poloprázdný. Pokud velikost střechy má pouze 100m2, mohu použít maximálně 4m3 zásobník. Potřebnou zbylou vodu budu muset doplňovat vodou pitnou.

Při vytrvalém dešti může dojít i k opačnému problému, kdy zásobník již nedokáže pojmout aktuální množství spadlé vody, proto má každá akumulační nádrž bezpečnostní přepad, kde se voda vsákne pozvolně do půdy. Vybrat nádrž správné velikosti je tedy důležité jak z hlediska jejího maximálního využití, tak z důvodů provozních (například vyrovnané plnění a čerpání). Ze zkušeností z poslední doby víme, že v tomto směru také zcela dobře poradí přímo prodejci akumulačního zásobníku.


Každý systém rozvodu dešťové vody v domě musí být připraven na její nedostatek, v některých případech k němu může docházet často. Pokud nemáte jiný zdroj užitkové vody (šedá voda, studna na užitkovou vodu), doplňuje se do systému voda pitná. Je však nutno dbát na to, že se rozvody užitkové a pitné vody v žádném případě nesmí mísitelně setkat. Je to požadavek hygienické ochrany vodovodního řadu a určuje ho norma ČSN EN 1717.

První možností je doplňovat v případě potřeby pitnou vodu rovnou do jímky. Do nádrže se vyústí potrubí s čistou vodou a to buď nad maximální hladinu vody v nádrži (nad přepad), aby se nemohlo dostat do styku s užitkovou vodou, nebo přes uklidňovací prvek ke dnu, podobně jako potrubí s dešťovou vodu. V druhém případě ovšem musí být na přívodním potrubí ještě před nádrží místo, kde bude potrubí přerušeno a voda bude padat volným pádem do přítokové nálevky. Tím se zabrání vniknutí užitkové vody do rozvodů vody pitné.

Můžeme také zaústit potrubí s pitnou vodou do přívodního potrubí s vodou dešťovou vedoucí do nádrže, opět však musíme udělat opatření proti mísení rozvodů.

Na přívodním potrubí s pitnou vodou zálohující nádrž je ventil řízený čidlem hladiny v jímce. Když čidlo zjistí pokles hladiny pod určitou mez, ventil se otevře a vodu doplní až na stanovenou mez, při které se zase zavře. Pokud máte sací čerpadlo, které funguje pouze v polohách zapnuto/vypnuto a neumí pracovat s nulovým průtokem, je potřeba, aby dolní mez (ventil se otvírá, pitná voda přitéká do nádrže) nebyla níž, než sání čerpadla. To by totiž jinak nasálo vzduch a přestalo by pracovat. Ovšem pokud se hladina otevření ventilu stanoví příliš vysoko, zmenšuje se tím využitelná kapacita nádrže (pitná voda by se doplňovala, i když bychom třeba ještě vystačili s vodou do příštího deště). V případě ponorného čerpadla je však možné, aby spodní mezí byla úroveň sání. Tato čerpadla totiž většinou mají mechanizmus, kterým se sama vypnou dříve, než hladina poklesne natolik, aby se nasál vzduch.

Horní mez (ventil se zavírá) se stanoví podle toho, jaký je obvyklý odběr vody. Neměla by být příliš nízko, aby se ventil nemusel otvírat a zavírat se zbytečně velkou frekvencí. Ovšem pokud by byla moc vysoko, zbytečně mnoho dešťové vody by nám odtékalo do přepadu, když po suchém období přijde vydatný déšť. Je tedy dobré vzít v úvahu, jak časté a vydatné jsou srážky v regionu.

Tento způsob doplňování vody přímo do nádrže má tu výhodu, že se nádrž čas od času propláchne pitnou vodou.

Existuje ještě druhý způsob, jak řešit nedostatek dešťové vody. Je to řídící doplňovací jednotka, která když zjistí pokles hladiny pod stanovenou mez, pustí pitnou vodu přímo do výtlačného potrubí rozvodu užitkové vody. Je opět nutné zabránit mísení rozvodů, a to například tím, že zařízení má v sobě malou nádržku s otevřenou hladinou, na kterou pitná voda volně dopadá.


Kromě toho, že uspoříte pitnou vodu, zbavíte se části vody dešťové. Ta je pro praní vhodná zejména tam, kde je pitná voda (ať už z vodovodního řadu, tedy upravená, nebo ze studně) na praní příliš tvrdá nebo obsahuje více železa, manganu atd. Měkká dešťová voda lépe rozpouští prací prostředky, takže se jich spotřebuje méně. Navíc se neusazuje a netvoří vodní kámen, takže se obejdete bez změkčovačů vody a pračka se méně opotřebovává. Z hygienického hlediska je praní v dešťové vodě naprosto v pořádku.

Komplikace může být v tom, že dešťová voda někdy obsahuje různé chemické příměsi, kterých se voda ve filtrech mechanických nečistot nezbaví. Mohlo by se potom stát, že prádlo bude po vyprání zapáchat. Množství těchto příměsí záleží na čistotě ovzduší, druhu střešní krytiny a také na tom, jestli se voda na střeše dostává do kontaktu s velkým množstvím nečistot jako je listí, jehličí, šišky atd. Tento problém se dá řešit tím, že použijete pračku, která umožňuje napojení na dvojí vodu. Poslední máchání tak probíhá v pitné vodě a prádlo se tím případného zápachu zbaví. V současné době již existují speciální pračky na dešťovou vodu, které dokážou právě toto. Například Německá firma Miele nabízí pračky se dvěma oddělenými přípojkami na vodu. Pračka je sama schopna řídit proces praní a to tak, že při předpírce, hlavním praní a prvním máchání využívá právě dešťovou vodu, teprve až pří posledním máchání pak vodu pitnou. Podle výsledku dlouhodobé studie Státního hygienického ústavu v Brémách nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi kvalitou praní prádla v pitné vodě a v dešťové vodě.

Je ale možné, že dvojí vodu pro praní potřebovat nebudete. Doporučujeme otestovat kvalitu dešťové vody pro praní tím, že si v ní zkusíte něco vyprat v ruce, nejlépe více kousků oblečení – polovinu v dešťové vodě, polovinu v pitné, a porovnejte to.

Praní v dešťové vodě je opravdu výhodné, jak ekonomicky, tak environmentálně. Při praní nemusíte používat přípravky na změkčování tvrdé pitné vody ani látky působící proti vzniku vodního kamene na elektrických spirálách pračky, proto je při praní dešťovou vodou zaručena nejen jeho kvalita, ale i úspora. Dešťová voda má slabě kyselou reakci od absorbovaného oxidu uhličitého (CO2) a má tak při praní i přirozenou odmašťovací schopnost. Za deset let se dá uspořit až několik metráků pracích prášků a významně ulehčit vodním tokům a domovním čističkám od fosfátů a jiných látek cizorodých pro přírodu. I konečné máchání (v případě obyčejných praček) v dešťové vodě je mnohem účinnější než v tvrdé pitné vodě. Dešťová voda vyplaví z tkanin i poslední zbytky pracího prášku, které by mohly vyvolat případnou alergickou reakci na dětské pokožce. Prádlo po uschnutí není tvrdé, obvykle už není potřebná ani aviváž a jeho životnost se prodlužuje.

Více se o praní v dešťové vodě  dozvíte v těchto článcích:

http://www.pocitamesvodou.cz/pradlo-se-nejlepe-vypere-v-obycejne-vode/

http://www.pocitamesvodou.cz/prani-pradla-v-destove-vode-levne-a-setrne-k-prirode/


Systémy pro využití dešťových vod se skládají nejčastěji z těchto zařízení – filtry, akumulační nádrž, plovací sací soupravy, sifon na přepad, čerpadla či zařízení na čerpání vody, řídící jednotky, hladinový senzor, potrubí a tvarovky na uklidnění přítoku.

V případě úpravy vody je nutné zabezpečení provozu a kontroly funkce. Výběr typu zařízení, zvláště jedná-li se o filtry a akumulační nádrže, záleží na tom, k jakému účelu zachycovaná voda slouží. Pro plnohodnotné využití dešťové vody, například pro praní prádla, je nutné zvolit kvalitní filtr a podzemní akumulační nádrž, aby se zamezilo přístupu světla. Nezbytný je samozřejmě individuální přístup ke každému zařízení zvlášť.

Aby celý systém správně fungoval, je třeba zajistit splnění požadavků ke kterým patří – napojení vhodných záchytných ploch na dešťové zařízení, zajištěné odvedení dešťových vod také při poruše zařízení, filtrace dešťových vod před jímáním, uskladnění chráněné před světlem a s uklidněným přítokem, ochrana zásobníku před zpětným vzdutím a plyny z kanalizace, zařízení ke zvýšení tlaku vody v kvalitním provedení s ochranou proti nedostatku vody, přívod pitné vody s volným výtokem, automatické řízení zařízení k přívodu pitné vody, dešťové rozdělovací potrubí bez napojení na síť pitné vody, použití trvalých nerezových a trvanlivých materiálů, dešťové rozdělovací potrubí a místa odběru s odolným značením „není pitná voda“, plán údržby a kontroly.

V současnosti existuje několik firem, které vyrábějí příslušenství k využívání dešťových vod. Je možné vybírat z široké nabídky akumulačních nádrží, filtračních zařízení, čerpadel i řídících jednotek. Zařízení je možné koupit i jako komplet.

Inspirativní článek o využívání dešťové vody v domácnosti naleznete pod tímto odkazem: http://www.pocitamesvodou.cz/destova-voda-vyuzivame-ji-co-to-da-a-setrime-penize-i-prirodu/


Chcete-li využívat dešťovou vodu, je nutné pořídit si systém na její zachycení a následné využití. V současné době můžete na trhu vybírat z rozmanitých zařízení a to právě v závislosti na její dalším upotřebení.

Obecný princip pro zachycení dešťové vody spočívá v tom, že se ze střechy dostává dešťová voda do okapu a odtud do akumulační nádoby. Shromážděná voda se filtruje, tj. odděluje od nečistot a používá nejjednodušším způsobem například na zalévání rostlin, zeleniny apod.

V případě, že chcete využívat dešťovou vodu pro domácnost (či průmyslová nebo obchodní centra), je nutným předpokladem zřízení dvojího potrubního rozvodu – na pitnou a užitkovou vodu. Tyto systémy jsou pak vybaveny určitými prvky, které jsou o něco specifičtější než v prvém případě. Je nutné pořídit skladovací (zásobní) nádrž, která se umísťuje nad zemí i podzemí. Je vyráběna z různých materiálů a také o různých objemech. Dále mezi ty další nezbytné potřeby patří přepadový sifon, soustava pro klidný nátok vody do nádrže a plovoucí sací soupravy pro odběr vody. Ve sběrných nádržích dochází k rozdělení vody na tři vrstvy – spodní sedimentační, užitkové a plovoucí vrchní, ve které jsou obsažené nečistoty. Právě proto jsou zcela nutné výše uvedené prvky. Kromě toho systémy ještě mohou obsahovat filtry, akumulační nádrže, čerpací zařízení, řídící doplňovací jednotky, hladinové senzory a potrubí atd. Z nádrží je vyčištěná voda čerpaná do systému užitkové vody. Ve vašem případě se zcela jistě nabízí možnost využívání dešťové vody ze samotného domu i garáží. Záleží pak na jednotlivých svodech. Pořídíte si shromažďovací nádobu, kterou koupíte třeba v hobby marketu, která může být i vhodným desénovým doplňkem celého vnitrobloku a navíc může být vybavena i výpustním kohoutem.

Před začátkem celé této akce by však bylo dobré vše zkonzultovat s majitelem a možná i s ostatními sousedy, kteří by třeba mohli tuto aktivitu podpořit.


Zcela určitě ano. Pokud disponuje váš dům podvojným rozvodem pro užitkovou a pitnou vodu, určitě využijte specifických vlastností dešťové vody pro topný okruh. Velkou výhodou dešťové vody je její měkkost a nízký obsah železa a manganu, proto na rozdíl od vody tvrdé nevzniká vodní kámen a tím nezanáší potrubí. Navíc její užití v případě přivedení do domácnosti má další uplatnění. S výše uvedenou výhodou jí můžete využít při praní – nemusíte používat přípravky na změkčování tvrdé pitné vody ani látky působící proti vzniku vodního kamene na elektrických spirálách pračky. Dešťová voda má slabě kyselou reakci od absorbovaného oxidu uhličitého (CO2), a má tak při praní i přirozenou odmašťovací schopnost. Další výbornou vlastností, kterou využijete třeba při mytí oken, karoserií aut a podlahovin je, že dešťová voda neobsahuje minerální látky, které pak zanechávají po vysušení bílé stopy. Nezanáší trysky zahradních rozprašovačů a díky její měkkosti se ani netvoří šedavý vodní kámen. Další výhodou dešťové vody je, že neobsahuje chlór. Je tedy dobrá i na zalévání květin, zeleniny či trávníku. Rostliny se zároveň hnojí, jelikož vzdušný dusík se rozpustí v kapkách dešťové vody při průchodu atmosférou a právě zaléváním se na listy dostává dusíkaté hnojivo v jeho nejpřirozenější formě, což může rostlinám jedině prospět – jak venkovním, tak i pokojovým.


Základním principem hospodaření s dešťovou vodou je to, aby voda, která naprší a nasněží, zůstala tam, kde spadne. Bylo by totiž vyloženě špatně, kdyby se voda ze střechy domu svedla okapy do splaškové kanalizace. Tento princip by se měl odrazit i na získání stavebního povolení. Správně by měl místní stavební úřad přímo uložit povinnost vypořádat se s dešťovou vodou na vlastním pozemku. Optimálním řešením je dešťovou vodu svádět do obrovské jámy naplněné štěrkem, kde se může postupně vsakovat do okolí. A když je vody opravdu hodně a nestačí se vsáknout, tak z této jámy vyteče a rozlije se po terénu. Další možnost je dešťovou vodu akumulovat. Maximalistickým řešením je propojení jímky či akumulační nádoby s domácí vodárnou, která umožní čerpat vodu otočením kohoutku, a která může být napojena na rozvod užitkové vody po domě pro splachování záchodů a dokonce i pro praní. Nicméně i tento způsob akumulace může být pro někoho nepohodlným a proto spousta z nás tento způsob využije pouze pro případné využívání dešťové vody na zahradě – zejména k zalévání a mytí aut. Celé řešení je na věky (když nepočítám čerpadlo, které asi na věky nevydrží) a vložené investice se vrátí za cca 5 let.

Pouze v případě, že je podloží nepropustné a vsakování neumožní, je možné dešťovou vodu s povolením příslušného vodohospodářského úřadu nechat vtékat do veřejné kanalizace. Nicméně hledají se různé další možnosti, které by dešťovou vodu umožnili vsáknout i v jiné oblasti než jen na našem pozemku.

Další informace je možné nalézt např. v tomto článku:

http://www.pocitamesvodou.cz/stavim-renovuji-dum-renovuji-zahradu-ktera-opatreni-hospodareni-s-destovou-vodou-jsou-pro-me-nejvhodnejsi/


Podle § 20 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu se povinnost platit za odvádění srážkových vod nevztahuje na plochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, vlastníky drah celostátních a drah regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy, zoologické zahrady a plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti. Z uvedeného zákonného ustanovení tedy vyplývá, že občané, kteří v nemovitosti bydlí a nepodnikají v ní, jsou osvobozeni od úplaty srážkových vod a tato povinnost se vztahuje pouze na právnické osoby a fyzické osoby – podnikatele, kteří v nemovitostech podnikají. Na základě shora uvedeného paragrafu jsou občané ze zákona osvobozeni od úplaty za odvod srážkových vod. Nicméně v praxi bychom tedy měli odvádět méně peněz za stočné pitné vody pokud používáme dešťovou, ale na druhé straně, místní společnosti provozující systém vodovodů a kanalizací zcela určitě při realizaci druhého potrubí na vodu užitkovou nainstalují druhý vodoměr, který bude zjišťovat množství odebrané dešťové vody, na základě které bude připočteno množství stočného za odpadní vodu. Tento krok je logický a je výhodnější než dodatečný přepočet.


Podmínka nakládání s dešťovou vodou vyplývá z níže uvedených předpisů. Pokusíme se uvést, jak tyto předpisy na sebe navazují:

  1. Stavební zákon č. 183/2006 Sb., v platném znění (stavební zákon): Podle § 110 odst. 5 stavebního zákona obsahové náležitosti žádosti o stavební povolení a rozsah a obsah projektové dokumentace stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška o dokumentaci staveb č. 499/2006 Sb., v platném znění.
  2. Vyhláška o dokumentaci staveb č. 499/2006 Sb., v platném znění: Podle § 2 vyhlášky o dokumentaci staveb rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení je stanoven v příloze č. 5 k této vyhlášce.

V příloze č. 5 k vyhlášce o dokumentaci staveb je pod bodem „A.3 Údaje o území“ bod f), podle kterého se do projektové dokumentace musí uvést údaje o dodržení obecných požadavků na využití území. Toto je řešeno ve vyhlášce o obecných požadavcích na využívání území č. 501/2006 Sb., v platném znění:

V § 20 odst. 5 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území se uvádí, že se stavební pozemek vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno mj. vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných ploch nebo zpevněných ploch, pokud se neplánuje jejich jiné využití; přitom musí být řešeno

  1. přednostně jejich vsakování, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, není-li možné vsakování,
  2. jejich zadržování a regulované odvádění oddílnou kanalizací k odvádění srážkových vod do vod povrchových, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, nebo
  3. není-li možné oddělené odvádění do vod povrchových, pak jejich regulované vypouštění do jednotné kanalizace.

(Podle § 26 zmíněné vyhlášky je za podmínek stanovených v § 169 stavebního zákona z ustanovení § 20 odst. 5 vyhlášky možná výjimka.)

Podle § 21 odst. 3 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území vsakování dešťových vod na pozemcích staveb pro bydlení (jak uvádí § 20 odst. 5 této vyhlášky) je splněno, jestliže poměr výměry části pozemku schopné vsakování dešťové vody k celkové výměře pozemku činí v případě a) samostatně stojícího rodinného domu a stavby pro rodinnou rekreaci nejméně 0,4, b) řadového rodinného domu a bytového domu 0,3.

V příloze č. 5 o dokumentaci staveb je pod bodem „A.4 – Údaje o stavbě“ bod e), podle kterého se do projektové dokumentace uvádí údaje o dodržení technických požadavků na stavby. Toto je řešeno ve vyhlášce o technických požadavcích na stavby č. 268/2009 Sb., v platném znění:

Stavby, z nichž odtékají povrchové vody, vzniklé dopadem atmosférických srážek (dále jen „srážkové vody“), musí mít podle § 6 odst. 4 vyhlášky o technických požadavcích na stavby zajištěno jejich odvádění, pokud nejsou srážkové vody zadržovány pro další využití. Znečištění těchto vod závadnými látkami nebo jejich nadměrné množství se řeší vhodnými technickými opatřeními. Odvádění srážkových vod se zajišťuje přednostně zasakováním. Není-li možné zasakování, zajišťuje se jejich odvádění do povrchových vod; pokud nelze srážkové vody odvádět samostatně, odvádí se jednotnou kanalizací.

V příloze č. 5 o dokumentaci staveb je bod „B.3 – Připojení na technickou infrastrukturu“, podle kterého se do projektové dokumentace uvádí i výpočtové množství dešťových od a způsob s jejich nakládáním.

Napojení stavby na technickou infrastrukturu se pak zakresluje do situačního výkresu. Nejde tedy o dvojí rozvod vody v domě, ale o nakládání s dešťovou vodou obecně – především o způsob její nezávadné likvidace (vsakem, napojením na kanalizaci apod.).

Pokud si stavebník zvolí navíc i rozvody pro dešťovou vodu přímo v domě, jde pouze o jeho rozhodnutí. Vím, že jde o problematiku složitou, ale každý autorizovaný projektant, který projektovou dokumentaci na stavby rodinného domu zpracovává, si s takovou záležitostí jako je nakládání s dešťovými vodami u novostavby rodinného domu obvykle snadno poradí.

Několik praktických informací k tématu naleznete zde:

http://www.pocitamesvodou.cz/stavim-renovuji-dum-renovuji-zahradu-ktera-opatreni-hospodareni-s-destovou-vodou-jsou-pro-me-nejvhodnejsi/

 


Zelená neboli vegetační střecha je střecha částečně nebo zcela pokrytá vegetací a půdou, nebo pěstebním substrátem vysazovaným nad hydroizolační membránu. Střechy se v zásadě dělí podle tloušťky humusové vrstvy na extenzivní (slabší vrstva hlíny) a intenzivní (silná vrstva hlíny, umožňující např. růst křovin).

Pro intenzivní střechu musíte mít dimenzovánu nosnou konstrukci, protože metr silná vrstva zeminy něco váží (plošná hmotnost až 1500 kg/m2). Dělá se pouze na ploché střechy a je i poměrně složitá na správnou skladbu hydroizolace, drenážních vrstev, zábran proti prorůstání kořenů, a na vymyšlení přirozeného hospodaření s vodou ve střešní skladbě. Výsledkem je střecha, na které si můžete udělat zahradu — trávník, keře, menší stromy, pěstovat rajčata, postavit gril, apod. Je to silné řešení s perfektním výsledkem a užitnou hodnotou, vyžadující ovšem také silné finanční postavení.

Pokud nemáte všechny předpoklady k tvorbě intenzivní střechy, je tu levnější a méně náročné řešení střechy extenzivní. Ta může být za určitých okolností i šikmá, ale v našich krajích to není zvykem, takže to nedoporučuji (žádná stavební firma s tím nebude mít zkušenost a je velká šance, že to udělá špatně). Extenzivní střecha má standardně skladbu (odspoda): nosná konstrukce, parotěsná zábrana, tepelná izolace ve spádu, hydroizolace, dilatační a separační vrstva (např. kašírovaná folie z mPVC), drenážní vrstva, filtrační vrstva (např. geotextilie), hydroakumulační vrstva (lze použít nasavé desky z minerálních vláken, ale i třeba rašelinu), a navrch tenká vrstva hlíny (většinou od 3 do 15 cm) porostlá nenáročnou zelení (mechy, rozchodníky, skalničky). Plošná hmotnost okolo 200 kg/m2, dá se tedy použít i při rekonstrukci staré tradiční střechy.

Finančně vychází trochu dráž než střecha tradiční, protože ji v podstatě doplňuje o další vrstvy, které stojí další peníze. Na hotovou plochou střechu tradiční konstrukce si ji ale můžete v podstatě sami dodělat, když nakoupíte správný materiál (a když si budete jisti, že ta kila navíc ještě unese).

V každém konkrétním případě je potřeba vyřešit vyspádování střechy a její hospodaření s vodou tak, aby se nezaplavovala a aby z ní co nejméně vody odtékalo (většinou nic).

O zelené střeše lze hovořit jako o jedné z mnoha možností, jak využívat dešťovou vodu. Jako každé řešení, má své výhody i nevýhody.

K výhodám například řadíme:

– produkují kyslík a zadržují oxid uhličitý,

– absorbují škodliviny ze vzduchu, filtrují částice prachu a zabraňují jeho víření

– zabraňují přehřívání střech, redukují výkyvy teplot mezi dnem a nocí

– mohou být koncipovány i jako zahrádky pro pěstování květin a zeleniny atd.

K zásadním nevýhodám patří hlavně

– konstrukční náročnost

– nutné je dokonalé provedení hydroizolační vrstvy

– nezbytná menší nebo větší údržba

– je nutné staticky zesílit nosnou konstrukci

 

O vegetativních střechách se můžete více dozvědět v článcích na našich webových stránkách:

http://www.pocitamesvodou.cz/zelene-strechy/

http://www.pocitamesvodou.cz/destovka-nepatri-do-kanalu/


Na strán­kách výrobců a prodejců různých systémů pro využí­vání dešťové vody se dočtete, že pokud chcete využívat vodu v domác­nosti na spla­cho­vání a praní, potře­bu­jete řídící jednotku, která zajiš­ťuje zálo­ho­vání systému užit­kové vody vodou pitnou. Tato jednotka je umís­těna v domě a obsa­huje čerpadlo, od kterého vede pouze hadice do nádrže. Při nedo­statku užit­kové vody v systému se čerpadlo vypne a pustí do rozvodu dešťové vody vodu pitnou (děje se to tzv. přes volnou hladinu, aby nedošlo k mísení rozvodů). Exis­tují i jednotky tohoto typu, které mají místo sacího čerpadla čerpadlo ponorné. Na těchto inter­ne­to­vých strán­kách si můžete prohléd­nout několik typů řídí­cích jednotek.

Není však nezbytně nutné, mít tento sofis­ti­ko­vaný systém. Lze si pořídit obyčejné ponorné čerpadlo, které se zavěsí 10–15 cm nad dno nádrže, abychom nena­sá­vali kal. V případě, že má čerpadlo hadici s plovákem a sacím košem, může se umístit na dno. Ponorná čerpadla mívají také plovák, který vypne čerpadlo, když voda klesne pod určitou úroveň, aby nena­sálo vzduch. Pokud použí­váme vodu v domác­nosti, Je nutné mít čerpadlo, které zajistí stálý tlak v rozvodu, tedy tzv. domácí vodárnu. Také musíme zajistit zálo­ho­vání systému pitnou vodou. To lze udělat nezá­visle na čerpadle a to tak, že pitnou vodu dopl­ňu­jeme rovnou do nádrže. Na přívodním potrubí s pitnou vodou je ventil řízený čidlem hladiny v jímce.

Stejným způsobem můžeme použít i čerpadlo sací (také v prove­dení „domácí vodárna“. To bývá umís­těno mimo nádrž. Do nádrže vede hadice se sacím košem. Není dobré, aby sací koš ležel na dně jímky, mohl by nasávat kal. Proto ho buď opat­říme plovákem tak, aby sál vodu asi 10 cm pod hladinou, nebo ho zavě­síme asi 15 cm nad dno nádrže. V případě sacího čerpadla je žádoucí, aby toto čerpadlo mělo zpětnou klapku na sacím potrubí a ochranu proti běhu na sucho.


Způsobů jak vodou šetřit je hned několik. Ať už to jsou nekapající kohoutky, či „ekonomický“ způsob splachování WC. Ke značným úsporám zcela jistě patří i používání úsporných hlavic či pořízení nízkoenergetických praček a myček. Každý z nás pak může pošetřit a snížit spotřebu vody hlavně při každodenní hygieně tzn. čištění zubů, při holení či samotné umívání rukou, kdy postačí vypínat nebo omezit proud tekoucí vody. Místo koupání ve vaně pak zvolit sprchování.

K dalším způsobem, který by neměl chybět jen v moderní domácnosti, je používání pákové nebo termostatické armatury a používání úsporných sprchových hadic se stop ventilem, ve kterých neproteče za minutu víc jak 15 l vody. Největších úspor v domácnosti pak můžeme dosáhnout v kuchyni při umývání nádobí. V případě mytí pod tekoucí vodou proteče během 10 minut dokonce až 200 l. Nejlepším způsobem je tak pořízení myčky nádobí, která má spotřebu ve třídě A++ (10 – 15l), jejichž spotřeba je tak několikanásobně menší. Pro pití pak upřednostnit vodu kohoutkovou.

 


Praní v dešťové vodě je technicky vzato možné v jakékoli běžné pračce, a to za předpokladu, že zajistíte stálý tlak vody 0,05 — 1MPa. Může se však stát, že výsledek praní bude horší než ve standardních podmínkách. I přes filtraci může dešťová voda obsahovat chemické příměsi, které někdy způsobí, že prádlo po vyprání zapáchá.

Existují tzv. speciální pračky umožňující dvojí zapojení (např. Gorenje W9865E, Electrolux EWT 12660DW, Miele WMG 820 WPS a Electrolux EWT 1066 ODW). Tyto pračky obsahují programy, které prádlo vyperou v dešťové vodě, a teprve poslední máchání probíhá ve vodě pitné.


Česká repub­lika se řadí mezi evropské země s největším počtem koře­no­vých čistíren, přičemž ty domovní jsou u nás nejroz­ší­ře­nější. I u koře­nové čističky pouze pro tzv. šedou vodu musí čištění vody před­cházet mecha­nické před­čiš­tění, kdy jsou odstra­ňo­vány pevné neroz­puš­těné látky. Pokud by k před­čiš­tění nedošlo, tak by to mohlo vést k ucpání vlast­ního filtrač­ního lože. V případě domovní čistírny posta­čuje pro tyto účely jedno­duchý septik nebo usazo­vací nádrž.


Čistírna je vodní dílo a tudíž je potřeba stavební povo­lení od vodo­práv­ního úřadu. Dále od přísluš­ného odboru životního prostředí potře­bu­jete povo­lení k naklá­dání s odpad­ními vodami.

 


Při návrhu filtro­vání dešťové vody je třeba dobře znát místní podmínky. Zejména veli­kost odvod­ňo­vané plochy, ale i čistota vody. Některé střechy jsou čisté a vodu z nich je teore­ticky možné použít rovnou. Jinde ale mohu nad stře­chou růst stromy, prášit se z ulice, nebo usazovat popílek ze souse­dova komína. Z někte­rých střech teče více nečistot než vody. Filtrovat musíme vždy, a v závis­losti na míst­ních podmín­kách volíme jaký „kalibr“ použít.

V maximu případů se obejdeme s pasiv­ními filtry, tzn. bez jaké­ho­koli příkonu.

Pokud je vody spíš méně a je rela­tivně čistá, dopo­ručil bych bezztrá­tový údrž­bový filtr. Nečis­toty se budou zachy­távat na sítkách, přes které bude voda protékat a jednou za čas je budete muset vyčistit. Všechna dešťová voda se tak dostane do nádrže, ale pokud by byla špinavá, ucpe vám filtr při každém větším dešti.

Z neztrá­to­vých filtrů se na dešťovou vodu osvědčil Geiger s hori­zon­tálním odtokem, tzv. mokrý (http://www.levnestavebniny.cz/odvodnovaci-systemy/geigry-a-vpuste/geiger-s-horizontalnim-odtokem-mokry/geiger-mokry-.504/). Sám o sobě oddě­luje jen velmi hrubé nečis­toty. Proto je vhodné insta­lovat dva geigry za sebe do série, přičemž na filtrační sítko druhého dáte kvalitní dámskou punčochu. Tu je potřeba podle čistoty vody +- jednou za měsíc vyndat, vyprat v kýblu čisté vody a zase vrátit, dokud není děravá. Pak vyměnit. Pro rela­tivně čistou vodu toto řešení většinou stačí. Měl by se insta­lovat na vidi­telném místě, aby se včas přišlo na to, že je ucpaný.

Nejjem­nější nečis­toty se mohou usazovat buďto v sedi­men­tační nádrži, nebo přímo na dně vaší jímky, pokud máte čerpadlo s plovoucím košem.

Pokud je vody dost a je rela­tivně nečistá, dopo­ručil bych ztrá­tový bezúdrž­bový filtr, který z dešťové vody odlu­čuje na uklo­něném sítku část čisté vody, a zbytek vody spla­chuje nečis­toty ze sítka do kana­li­zace. Nemusí se čistit, jen jednou za čas zkon­t­ro­lovat. Pokud počí­táte s tím, že nádrž na vodu bude podtékat, omezíte si ještě tímto filtrem přítok.

Vždy platí, že filtr je tím účin­nější, čím čistší vodu zpra­co­vává. U velmi znečiš­tě­ných vod (list­naté i jehlič­naté stromy nad většinou střechy, žádná údržba) se vyplatí insta­lovat několik filtrů za sebou. Napří­klad sedi­men­tační nádrž, hrubý ztrá­tový filtr a jemný ztrá­tový filtr.

Ztrá­tové filtry jsou většinou trochu dražší, ale komfort­nější a trochu jistější. Z konkrét­ních výrobků nabízí napří­klad firma Glynwed ( http://www.glynwed.cz/cs/vodni-hospodarstvi/sber-a-filtrace-vody.html ) nebo Coleman (http://www.coleman.cz).

U středně znečiš­těné vody bývá vhodné oba druhy filtrace kombi­novat, nejdřív použít ztrá­tový filtr a za ním bezztrá­tový.

Konečně je potřeba počítat s tím, že tyto filtry vás zbaví pouze nečistot ve vodě, a nikoli těch, které se vám do vody dostanou za filtrem, či které vám napa­dají do nádrže. Protože takové nečis­toty vždy exis­tují, je potřeba v každém případě opatřit čerpadlo jemným sacím košem.