Vyberte kategorii

Vybrané dotazy
Dům a byt
Legisla­tiva
Obce a veřejný prostor
Odpadní vody
Příklady z ČR a zahra­ničí
Zahrada
Změna klimatu

Poradna projektu Počítáme s vodou skončila v březnu 2016, pokud nenajdete odpověď v archivu zodpovězených dotazů, můžete svůj dotaz k hospodaření s dešťovou vodou směřovat na emailovou adresu poradny Ekocentra Koniklec: poradna@ekocentrumkoniklec.cz

Dům a byt

Na základě vodo­hos­po­dář­ské poli­tiky v ČR je od roku 2009 staveb­ní­kům (vlast­ní­kům staveb­ních pozemků) přede­psáno (prová­děcí vyhláška ke staveb­nímu zákonu č. 269/2009 Sb.) před­nostně zasa­ko­vání dešťo­vých vod (forma odvá­dění dešťo­vých vod z pozemků). Není-li to možné, další možností je regu­lo­vané odvá­dění do povr­cho­vých vod. Poslední vari­an­tou je regu­lo­vané odvá­dění do kana­li­zace.

Od roku 2013 se touto proble­ma­ti­kou také zabývá norma TNV 75 9011 — Hospo­da­ření se sráž­ko­vými vodami. Jsou zde stano­veny regu­lace odtoku pro odvá­dění dešťo­vých vod do povr­cho­vých vod a do jednotné kana­li­zace.

V případě zasa­ko­vání DV je nutná konzul­tace s geolo­gem, který, v souladu s ČSN 759010 „Návrh zasa­ko­vacího zaří­zení“, vyhod­notí všechny místní podmínky, tj. vlast­nosti podloží (koefi­ci­ent vsaku), hloubku podzemní vody a směr jejího prou­dění, sklon terénu, vliv na sousední pozemky či ochranná pásma vod atd.

Pokud bude Váš poze­mek vhodný pro zasa­ko­vání, dnešní trh nabízí velké množ­ství zasa­ko­vacích (drenáž­ních) systémů.


Při návrhu filtro­vání dešťové vody je třeba dobře znát místní podmínky. Zejména veli­kost odvod­ňo­vané plochy, ale i čistotu vody. Některé stře­chy jsou čisté a vodu z nich je teore­ticky možné použít rovnou. Jinde ale mohou nad stře­chou růst stromy, prášit se z ulice nebo se usazo­vat popí­lek ze souse­dova komína. Filtro­vat musíme vždy, v závis­losti na míst­ních podmín­kách volíme, jaký druh použít (filtr mecha­nic­kých nečis­tot, jemný filtr).

Ve většině případů vysta­číme s pasiv­ními filtry, tzn. bez jaké­ho­koli příkonu. Je ale potřeba počí­tat s tím, že tyto filtry Vás zbaví pouze nečis­tot ve vodě, a nikoli těch, které se Vám do vody dosta­nou za filtrem či které vám napa­dají do nádrže. Takové nečis­toty exis­tují vždy, a proto je třeba v každém případě opat­řit čerpa­dlo jemným sacím košem.


Rozvody pitné a dešťové vody nesmí být smíseny, a to ani ve společné výto­kové arma­tuře. Je to hygi­e­nický poža­da­vek ochrany vodo­vod­ního řadu a udává ho norma ČSN EN 1717. Musíte mít oddě­lený rozvod vody na pitnou a užit­ko­vou. Někdy se tomu říká dvojí rozvod.

Zalé­vání — kohou­tek na zahradě, ve sklepě, v tech­nické míst­nosti, stačí pouze přívod užit­kové vody ze sběrné nádrže.

Spla­cho­vání WC — postačí pouze přívod užit­kové vody ze sběrné nádrže.

Úklid — pokud budete mít zvláštní odběrné místo napří­klad v úkli­dové míst­nosti, také vám k němu pove­dou pouze jedny trubky s užit­ko­vou vodou. V opač­ném případě je nutné k někte­rým odběr­ným místům v domě přivést kromě rozvodu pitné vody i rozvod užit­kový a opat­řit jej samo­stat­nou výto­ko­vou arma­turu.

Praní — do míst­nosti je vhodné přivést jak užit­ko­vou, tak pitnou vodu. Pro praní v dešťové vodě je vhodná pračka umož­ňu­jící připo­jení pitné i užit­kové vody. V případě, že máte obyčej­nou pračku, je dobré mít možnost připo­jit ji v případě potřeby i na pitnou vodu.


Každý systém rozvodu dešťové vody musí být připra­ven na případný nedo­sta­tek dešťové vody, v někte­rých přípa­dech k němu může dochá­zet často. Pokud nemáte jiný zdroj užit­kové vody (šedá voda, studna na užit­ko­vou vodu), dopl­ňuje se do systému voda pitná.


Když je nádrž pod zemí, voda se kazit nebude. Je tam totiž skla­do­vána při stálé nízké teplotě a mimo dosah světla. Takové prostředí je nepří­z­nivé pro množení řas a bakte­rií. Je samo­zřejmě nutné zabrá­nit hroma­dění listí a jiných orga­nic­kých nečis­tot. To zajiš­ťují filtry mecha­nic­kých nečis­tot umís­těné na přítoku nádrže.

Snížení kvality vody zabrá­níme také tím, že ji nebu­deme skla­do­vat příliš dlouho. Je proto potřeba správně navrh­nout veli­kost nádrže, není prav­dou, že čím větší nádrž, tím lépe. Pro čistotu vody je dobré, aby jímka jednou za čas přetekla. Každá nádrž musí mít přepad do kana­li­zace nebo lépe do vsaku.


Použití starých žump, septiků a podobně je pro skla­do­vání vody ideální. Pod zemí se totiž voda nekazí a navíc nádrž bývá větši­nou nejdražší z celého systému využí­vání dešťové vody.

Je nutné zjis­tit, zda-li jímka dobře těsní, zda je vyho­vu­jící z hlediska veli­kosti a objemu, a mít pod kont­ro­lou aktu­ální množ­ství vody. Samo­zřejmě je také potřeba tako­vou nádrž před použí­vá­ním řádně vyčis­tit. Pokud bude nádrž nutné utěs­nit, zaizo­lu­jeme ji zevnitř hydro­i­zo­lační folií.


Nejčas­tější jsou podzemní nádrže vyrá­běné z plastu. Z výroby jsou tyto nádrže připra­veny pro zakom­po­no­vání do systému na svod a využí­vání sráž­kové vody. Mají potřebné vývody (vstupní komín a bezpeč­nostní poklop) a jsou uzpů­so­beny pro insta­laci filtrač­ního systému. Výho­dou těchto nádrží je jejich nízká hmot­nost, jsou snadno zabu­do­va­telné a také se snadno udržují v čistotě díky hlad­kému povrchu. Tako­vou jímku si koupíte jako celek a uložíte do země.

Druhy nádrží:

    1. Plas­tové nádrže svařo­vané exis­tují v různých tvarech (válcové nebo hranaté). Uklá­dají se na beto­no­vou desku nebo do písko­vého lože a následně je třeba je obeto­no­vat, aby se nezni­čily tlakem zeminy, případně spodní vody.
    2. Nesva­řo­vané jímky se obeto­no­vat nemusí. Mají podsta­vec, který se zabe­to­nuje dode­sky, pak stačí obsy­pat je zemi­nou. U této nádrže je omezena hloubka uložení do země a také povrch nad ní nesmí být pojíž­děn autem.
    3. Samo­nosné mono­li­tické jímky z poly­pro­py­lenu nebo sklo­la­mi­nátu (viz www.jimky–septiky.cz, www.belis.cz) jsou dost pevné a odolné, takže se dají uložit v někte­rých přípa­dech i velice hluboko.
    4. Samo­nosné nádrže speci­ál­ního tvaru pro mělké uložení jsou vhodné tam, kde je vysoká hladina spodní vody nebo skal­naté podloží.
    5. Beto­nové nádrže se hodí hlavně pro hluboké uložení, pro loka­lity s výsky­tem spodní vody nebo pod plochy s vyšší zátěží. Před­ností beto­no­vých jímek je přiro­zená neutra­li­zace kyselé dešťové vody, což se v plas­to­vých jímkách může zajis­tit kous­kem přiro­ze­ného vápence. Nevý­ho­dou bývá netěs­nost spojů.

Dříve se použí­valy také nádrže ocelové. Ocel však není příliš vhodná pro tento účel, jeli­kož je poměrně obtížné zabrá­nit korozi v nádrži.


Dešťo­vou vodu lze skla­do­vat v nádr­žích pod zemí či na povrchu. Výho­dou nádrží pod zemí je, že se v nich voda nekazí. Není totiž přes léto vysta­vena vyso­kým teplo­tám, přes zimu neza­mrzne a nemá k ní přístup světlo, které podpo­ruje množení různých mikro­or­ga­ni­zmů. Nádrže povr­chové se větši­nou použí­vají pouze ke krát­ko­do­bému skla­do­vání dešťové vody na zalé­vání.


Průměrná spotřeba vody na jednoho obyva­tele za den je asi 110 litrů pitné vody! Ale jen 2 % z toho jsou použita k pití a vaření. Celých 35 % pitné vody se použije při spla­cho­vání WC. Podle průzkumů by se zhruba 50% veškeré spotře­bo­vané pitné vody v domác­nosti dalo velmi snadno dešťo­vou vodou nahra­dit.


Prin­ci­pem decen­t­ra­li­zo­va­ného systému odvod­nění je snaha o zadr­žení dešťové vody v místě spadu,  tedy zasa­ko­vání nebo využí­vání dešťové vody na pozemku, nikoli její odve­dení pryč.


Dešťová voda se v domác­nos­tech převážně využívá k zalé­vání, spla­cho­vání WC, úklidu a praní.


Rozdíl je velký. Obě nádoby slouží primárně úplně k jinému účelu.

Septik je nádrž na částečné čištění odpadní vody. Septik bývá často součástí domů, které nejsou napo­jeny na kana­li­zaci. Odpadní voda, zvláště ze záchodu, kuchyně a koupelny, je jímána v septiku, odkud odtéká přepa­dem do kana­li­zace, případně přes čistírnu odpad­ních vod nebo za pomoci trati­vodu do země. Bezod­to­ková jímka, která slouží k dočas­nému usklad­nění odpadní vody a feká­lií a musí se nechat pravi­delně vyvá­žet, se nazývá žumpa.

Jímka je pak nádrž na dešťo­vou vodu, která slouží k akumu­laci a následně k využití dešťové vody pro zálivku, mytí aut, spla­cho­vání WC, atd. Veli­kost jímky se řídí veli­kostí plochy střech nebo před­po­klá­da­nou spotře­bou vody. K akumu­laci dešťo­vých vod jsou nejvhod­nější podzemní nádrže, protože je v nich udržo­vána rela­tivně nízká teplota vody (pod 16˚ C), a tím je omezeno množení bakte­rií. K insta­laci jímky není potřebné stavební povo­lení, stačí ohlá­šení na staveb­ním úřadu.

Obě nádrže pak tedy slouží skutečně k úplně jiným potře­bám, nicméně starý septik, který se důkladně vyčistí, lze jako jímku pro následné využití akumu­lace dešťové vody využít.


Dešťo­vou vodu je samo­zřejmě možné skla­do­vat na povrchu. Úskalí je v tom, že hrozí nebez­pečí, že se začne kazit. Nádrž je vysta­vena poměrně vyso­kým teplo­tám a má k ní přístup světlo. To podpo­ruje množení různých mikro­or­ga­ni­zmů, navíc by vám v zimě zamr­zala. Také ve sklepě jsou příliš vysoké teploty podpo­ru­jící život bakte­rií. Zako­pete-li však nádrž pod zem, zajis­títe stálou nízkou teplotu a tmu, takže se voda nekazí.

Proto se větši­nou voda z povr­cho­vých nádrží používá pouze na zalé­vání. Často je to jen obyčejný plas­tový sud pod okapem bez čerpa­dla, pouze s vypouš­tě­cím kohout­kem. Nejsou tam ani žádné filtrační systémy, stačí mřížka proti listí a dalším větším nečis­to­tám. Užitečné je víko s otvo­rem na okapo­vou rouru, aby se v nádrži nero­jili komáři a nepa­daly tam nečis­toty z okolí. Dobré také je, když se nádrž jednou za čas vyprázdní, aby v ní voda nehnila.

Samo­zřejmě, že napří­klad pro spla­cho­vání WC nemusí být voda až tak kvalitní a lze použít méně kvalitní vodu z nadzemní nádrže. Jediné, co hrozí, je zápach a vyšší znečiš­tění zaři­zo­va­cích před­mětů. Pro praní je však mnohem vyšší poža­da­vek na kvalitu vody, aby se nestalo, že bude prádlo zapáchat. Pokud byste tedy chtěl dešťo­vou vodu použí­vat pro spla­cho­vání, musí být ve sklepě, kde nemrzne. Venkovní nádrž by byla pouze pro sezónní použití a musela by se před začát­kem zimy vypus­tit.

Je tu ještě jedna možnost, a to použití UV lamp pro zničení mikro­or­ga­nismů ve vodě. Je to však nákladné, a pokud to jde, dopo­ru­čili bychom raději umís­tit nádrž přece jen pod zem.

Video­tip na vylep­šení sudu na dešťo­vou vodu nalez­nete pod tímto odka­zem: http://www.pocitamesvodou.cz/jak-si-snadno-a-rychle-vylepsit-sud-na-destovou-vodu/

Další infor­mace o jímání dešťové vody jsou uvedeny v tomto článku: http://www.pocitamesvodou.cz/destova-voda-poradime-jak-ji-vyuzit/


Při přeměně nepo­u­ží­vané žumpy nebo septiku na jímku je nezbytné prvotní vystří­kání vyso­kotla­kým vodním paprskem a následné použití chemické dezin­fekce, kterých je dnes na trhu spousta. Poté je nutné vnitřní beto­no­vou stěnu dále ošet­řit, aby po půso­bení feká­lií dále nede­gra­do­vala. Nejvhod­něj­ším ošet­ře­ním je využití hloub­kové krys­ta­li­zace, která působí dlou­ho­době a pene­truje do hloubky něko­lika centi­me­trů. Je odolná vůči feká­liím, ropným produk­tům a dalším chemi­ká­liím a dělá beto­no­vou konstrukci 100% nepro­pust­nou.

Nicméně je důle­žité v tomto případě brát zřetel na to, že nejde o úplně příjem­nou činnost, a proto je vhod­nější obrá­tit se na speci­a­li­zo­va­nou firmu, která dokáže starou žumpu či septik vyčis­tit snáze a lépe než jednot­li­vec. Využití tlakové vody je naprosto nezbytné a nepatří to úplně k levným zále­ži­tos­tem, ale se zahradní hadicí by se septik čistil ještě něko­lik dalších let a asi stejně nevy­čis­til. Navíc lézt do septiku potře­buje nejen krapet odvahy, ale kromě správ­ného oble­čení a holin, zcela jistě i respi­rá­tor a předem zajiš­těné odvě­trá­vaní. Zní to kompli­ko­vaně, ale je to nejen o tech­no­lo­gii, ale i o bezpečí.

Pokud jde o cenu vyčiš­tění septiku, může být někdy velmi podobná ceně nového zásob­níku. Vše ale záleží na konkrét­ním případě.


V případě jaké­ho­ko­liv zásob­níku se pro jeho výběr a hlavně jeho veli­kost vychází z výpo­čtu, kterým se zásob­ník tzv. obje­mově opti­ma­li­zuje. Objem zásob­níku se řídí veli­kostí střešní plochy nebo před­po­klá­da­nou spotře­bou dešťo­vých vod (vždy se volí menší z obou objemů). Objem zásob­níku se tedy dimen­zuje tak, aby zásoba dešťové vody, která zde bude akumu­lo­vána, vysta­čila na dobu 3 týdnů. V praxi se právě tohle období proká­zalo jako maxi­mální doba, během níž téměř s jisto­tou přijde déšť.

Na základě zkuše­ností z praxe platí velmi jedno­du­chý vzorec: dopo­ru­čený objem zásob­níku pro jednu osobu na 3 týdny je 1m3. Proto pokud budeme počí­tat opti­mální objem zásob­níku pro 4 člen­nou rodinu, bude jeho opti­mální objem 4m3 zásob­ník. Tento objem se navy­šuje o 1m3 objemu na každý 100m2 inten­zivně zalé­vané zahrady. Pokud tedy chci (tlakově) zalé­vat 100 m2 tráv­níku, potře­buju už 5m3 velký zásob­ník.

Stále však zůstává otázka, zdali mám vždy i dosta­tečně velkou stře­chu, aby objem vypoč­te­ného zásob­níku byl záro­veň i napl­něn — je zřejmé, že stře­cha zahradního altánku tak velký zásob­ník určitě dosta­tečně nezá­sobí. Platí zde proto kont­rolní výpo­čet, který vychází z toho, že na každý 25 m2 stře­chy můžeme připo­jit maxi­málně 1m3 objemu zásob­níku. Objem správně navr­že­ného zásob­níku se pak rovná tomu menšímu z obou vypo­čí­ta­ných objemů. Jestli tedy mám stře­chu velkou 125 m2, tak mohu použít maxi­málně 5m3 zásob­ník. Pokud použiji větší, bude tak či tak větši­nou polo­prázdný. Pokud veli­kost stře­chy má pouze 100m2, mohu použít maxi­málně 4m3 zásob­ník. Potřeb­nou zbylou vodu budu muset dopl­ňo­vat vodou pitnou.

Při vytr­va­lém dešti může dojít i k opač­nému problému, kdy zásob­ník již nedo­káže pojmout aktu­ální množ­ství spadlé vody, proto má každá akumu­lační nádrž bezpeč­nostní přepad, kde se voda vsákne pozvolně do půdy. Vybrat nádrž správné veli­kosti je tedy důle­žité jak z hlediska jejího maxi­mál­ního využití, tak z důvodů provoz­ních (napří­klad vyrov­nané plnění a čerpání). Ze zkuše­ností z poslední doby víme, že v tomto směru také zcela dobře poradí přímo prodejci akumu­lač­ního zásob­níku.


Každý systém rozvodu dešťové vody v domě musí být připra­ven na její nedo­sta­tek, v někte­rých přípa­dech k němu může dochá­zet často. Pokud nemáte jiný zdroj užit­kové vody (šedá voda, studna na užit­ko­vou vodu), dopl­ňuje se do systému voda pitná. Je však nutno dbát na to, že se rozvody užit­kové a pitné vody v žádném případě nesmí mísi­telně setkat. Je to poža­da­vek hygi­e­nické ochrany vodo­vod­ního řadu a určuje ho norma ČSN EN 1717.

První možností je dopl­ňo­vat v případě potřeby pitnou vodu rovnou do jímky. Do nádrže se vyústí potrubí s čistou vodou a to buď nad maxi­mální hladinu vody v nádrži (nad přepad), aby se nemohlo dostat do styku s užit­ko­vou vodou, nebo přes uklid­ňo­vací prvek ke dnu, podobně jako potrubí s dešťo­vou vodu. V druhém případě ovšem musí být na přívod­ním potrubí ještě před nádrží místo, kde bude potrubí přeru­šeno a voda bude padat volným pádem do příto­kové nálevky. Tím se zabrání vnik­nutí užit­kové vody do rozvodů vody pitné.

Můžeme také zaús­tit potrubí s pitnou vodou do přívod­ního potrubí s vodou dešťo­vou vedoucí do nádrže, opět však musíme udělat opat­ření proti mísení rozvodů.

Na přívod­ním potrubí s pitnou vodou zálo­hu­jící nádrž je ventil řízený čidlem hladiny v jímce. Když čidlo zjistí pokles hladiny pod urči­tou mez, ventil se otevře a vodu doplní až na stano­ve­nou mez, při které se zase zavře. Pokud máte sací čerpa­dlo, které funguje pouze v polo­hách zapnuto/vypnuto a neumí praco­vat s nulo­vým průto­kem, je potřeba, aby dolní mez (ventil se otvírá, pitná voda přitéká do nádrže) nebyla níž, než sání čerpa­dla. To by totiž jinak nasálo vzduch a přestalo by praco­vat. Ovšem pokud se hladina otevření ventilu stanoví příliš vysoko, zmen­šuje se tím využi­telná kapa­cita nádrže (pitná voda by se dopl­ňo­vala, i když bychom třeba ještě vysta­čili s vodou do příštího deště). V případě ponor­ného čerpa­dla je však možné, aby spodní mezí byla úroveň sání. Tato čerpa­dla totiž větši­nou mají mecha­ni­zmus, kterým se sama vypnou dříve, než hladina poklesne nato­lik, aby se nasál vzduch.

Horní mez (ventil se zavírá) se stanoví podle toho, jaký je obvyklý odběr vody. Neměla by být příliš nízko, aby se ventil nemu­sel otví­rat a zaví­rat se zbytečně velkou frek­vencí. Ovšem pokud by byla moc vysoko, zbytečně mnoho dešťové vody by nám odté­kalo do přepadu, když po suchém období přijde vydatný déšť. Je tedy dobré vzít v úvahu, jak časté a vydatné jsou srážky v regi­onu.

Tento způsob dopl­ňo­vání vody přímo do nádrže má tu výhodu, že se nádrž čas od času propláchne pitnou vodou.

Exis­tuje ještě druhý způsob, jak řešit nedo­sta­tek dešťové vody. Je to řídící dopl­ňo­vací jednotka, která když zjistí pokles hladiny pod stano­ve­nou mez, pustí pitnou vodu přímo do výtlač­ného potrubí rozvodu užit­kové vody. Je opět nutné zabrá­nit mísení rozvodů, a to napří­klad tím, že zaří­zení má v sobě malou nádržku s otevře­nou hladi­nou, na kterou pitná voda volně dopadá.


Kromě toho, že uspo­říte pitnou vodu, zbavíte se části vody dešťové. Ta je pro praní vhodná zejména tam, kde je pitná voda (ať už z vodo­vod­ního řadu, tedy upra­vená, nebo ze studně) na praní příliš tvrdá nebo obsa­huje více železa, manganu atd. Měkká dešťová voda lépe rozpouští prací prostředky, takže se jich spotře­buje méně. Navíc se neusa­zuje a netvoří vodní kámen, takže se obejdete bez změk­čo­vačů vody a pračka se méně opotře­bo­vává. Z hygi­e­nic­kého hlediska je praní v dešťové vodě naprosto v pořádku.

Kompli­kace může být v tom, že dešťová voda někdy obsa­huje různé chemické příměsi, kterých se voda ve filtrech mecha­nic­kých nečis­tot nezbaví. Mohlo by se potom stát, že prádlo bude po vyprání zapáchat. Množ­ství těchto příměsí záleží na čistotě ovzduší, druhu střešní krytiny a také na tom, jestli se voda na střeše dostává do kontaktu s velkým množ­stvím nečis­tot jako je listí, jehličí, šišky atd. Tento problém se dá řešit tím, že použi­jete pračku, která umož­ňuje napo­jení na dvojí vodu. Poslední máchání tak probíhá v pitné vodě a prádlo se tím případ­ného zápa­chu zbaví. V současné době již exis­tují speci­ální pračky na dešťo­vou vodu, které doká­žou právě toto. Napří­klad Německá firma Miele nabízí pračky se dvěma oddě­le­nými přípoj­kami na vodu. Pračka je sama schopna řídit proces praní a to tak, že při před­pí­rce, hlav­ním praní a prvním máchání využívá právě dešťo­vou vodu, teprve až pří posled­ním máchání pak vodu pitnou. Podle výsledku dlou­ho­dobé studie Stát­ního hygi­e­nic­kého ústavu v Brémách nebyly zjiš­těny žádné rozdíly mezi kvali­tou praní prádla v pitné vodě a v dešťové vodě.

Je ale možné, že dvojí vodu pro praní potře­bo­vat nebu­dete. Dopo­ru­ču­jeme otes­to­vat kvalitu dešťové vody pro praní tím, že si v ní zkusíte něco vyprat v ruce, nejlépe více kousků oble­čení — polo­vinu v dešťové vodě, polo­vinu v pitné, a porov­nejte to.

Praní v dešťové vodě je opravdu výhodné, jak ekono­micky, tak envi­ron­men­tálně. Při praní nemu­síte použí­vat přípravky na změk­čo­vání tvrdé pitné vody ani látky půso­bící proti vzniku vodního kamene na elek­tric­kých spirálách pračky, proto je při praní dešťo­vou vodou zaru­čena nejen jeho kvalita, ale i úspora. Dešťová voda má slabě kyse­lou reakci od absor­bo­va­ného oxidu uhli­či­tého (CO2) a má tak při praní i přiro­ze­nou odmaš­ťo­vací schop­nost. Za deset let se dá uspo­řit až něko­lik metráků pracích prášků a významně uleh­čit vodním tokům a domov­ním čistič­kám od fosfátů a jiných látek cizo­ro­dých pro přírodu. I konečné máchání (v případě obyčej­ných praček) v dešťové vodě je mnohem účin­nější než v tvrdé pitné vodě. Dešťová voda vyplaví z tkanin i poslední zbytky pracího prášku, které by mohly vyvo­lat případ­nou aler­gic­kou reakci na dětské pokožce. Prádlo po uschnutí není tvrdé, obvykle už není potřebná ani aviváž a jeho život­nost se prodlu­žuje.

Více se o praní v dešťové vodě  dozvíte v těchto člán­cích:

http://www.pocitamesvodou.cz/pradlo-se-nejlepe-vypere-v-obycejne-vode/

http://www.pocitamesvodou.cz/prani-pradla-v-destove-vode-levne-a-setrne-k-prirode/


Systémy pro využití dešťo­vých vod se sklá­dají nejčas­těji z těchto zaří­zení – filtry, akumu­lační nádrž, plovací sací soupravy, sifon na přepad, čerpa­dla či zaří­zení na čerpání vody, řídící jednotky, hladi­nový senzor, potrubí a tvarovky na uklid­nění přítoku.

V případě úpravy vody je nutné zabez­pe­čení provozu a kont­roly funkce. Výběr typu zaří­zení, zvláště jedná-li se o filtry a akumu­lační nádrže, záleží na tom, k jakému účelu zachy­co­vaná voda slouží. Pro plno­hod­notné využití dešťové vody, napří­klad pro praní prádla, je nutné zvolit kvalitní filtr a podzemní akumu­lační nádrž, aby se zame­zilo přístupu světla. Nezbytný je samo­zřejmě indi­vi­du­ální přístup ke každému zaří­zení zvlášť.

Aby celý systém správně fungo­val, je třeba zajis­tit splnění poža­davků ke kterým patří — napo­jení vhod­ných záchyt­ných ploch na dešťové zaří­zení, zajiš­těné odve­dení dešťo­vých vod také při poruše zaří­zení, filtrace dešťo­vých vod před jímá­ním, usklad­nění chrá­něné před svět­lem a s uklid­ně­ným příto­kem, ochrana zásob­níku před zpět­ným vzdu­tím a plyny z kana­li­zace, zaří­zení ke zvýšení tlaku vody v kvalit­ním prove­dení s ochra­nou proti nedo­statku vody, přívod pitné vody s volným výto­kem, auto­ma­tické řízení zaří­zení k přívodu pitné vody, dešťové rozdě­lo­vací potrubí bez napo­jení na síť pitné vody, použití trva­lých nere­zo­vých a trvan­li­vých mate­ri­álů, dešťové rozdě­lo­vací potrubí a místa odběru s odol­ným znače­ním „není pitná voda“, plán údržby a kont­roly.

V součas­nosti exis­tuje něko­lik firem, které vyrá­bějí příslu­šen­ství k využí­vání dešťo­vých vod. Je možné vybí­rat z široké nabídky akumu­lač­ních nádrží, filtrač­ních zaří­zení, čerpa­del i řídí­cích jedno­tek. Zaří­zení je možné koupit i jako komplet.

Inspi­ra­tivní článek o využí­vání dešťové vody v domác­nosti nalez­nete pod tímto odka­zem: http://www.pocitamesvodou.cz/destova-voda-vyuzivame-ji-co-to-da-a-setrime-penize-i-prirodu/


Chcete-li využí­vat dešťo­vou vodu, je nutné poří­dit si systém na její zachy­cení a následné využití. V současné době můžete na trhu vybí­rat z rozma­ni­tých zaří­zení a to právě v závis­losti na její dalším upotře­bení.

Obecný prin­cip pro zachy­cení dešťové vody spočívá v tom, že se ze stře­chy dostává dešťová voda do okapu a odtud do akumu­lační nádoby. Shro­máž­děná voda se filtruje, tj. oddě­luje od nečis­tot a používá nejjed­no­duš­ším způso­bem napří­klad na zalé­vání rost­lin, zele­niny apod.

V případě, že chcete využí­vat dešťo­vou vodu pro domác­nost (či průmys­lová nebo obchodní centra), je nutným před­po­kla­dem zřízení dvojího potrub­ního rozvodu – na pitnou a užit­ko­vou vodu. Tyto systémy jsou pak vyba­veny urči­tými prvky, které jsou o něco speci­fič­tější než v prvém případě. Je nutné poří­dit skla­do­vací (zásobní) nádrž, která se umís­ťuje nad zemí i podzemí. Je vyrá­běna z různých mate­ri­álů a také o různých obje­mech. Dále mezi ty další nezbytné potřeby patří přepa­dový sifon, soustava pro klidný nátok vody do nádrže a plovoucí sací soupravy pro odběr vody. Ve sběr­ných nádr­žích dochází k rozdě­lení vody na tři vrstvy – spodní sedi­men­tační, užit­kové a plovoucí vrchní, ve které jsou obsa­žené nečis­toty. Právě proto jsou zcela nutné výše uvedené prvky. Kromě toho systémy ještě mohou obsa­ho­vat filtry, akumu­lační nádrže, čerpací zaří­zení, řídící dopl­ňo­vací jednotky, hladi­nové senzory a potrubí atd. Z nádrží je vyčiš­těná voda čerpaná do systému užit­kové vody. Ve vašem případě se zcela jistě nabízí možnost využí­vání dešťové vody ze samot­ného domu i garáží. Záleží pak na jednot­li­vých svodech. Poří­díte si shro­maž­ďo­vací nádobu, kterou koupíte třeba v hobby marketu, která může být i vhod­ným desé­no­vým doplň­kem celého vnit­rob­loku a navíc může být vyba­vena i výpust­ním kohou­tem.

Před začát­kem celé této akce by však bylo dobré vše zkon­zul­to­vat s maji­te­lem a možná i s ostat­ními sousedy, kteří by třeba mohli tuto akti­vitu podpo­řit.


Zcela určitě ano. Pokud dispo­nuje váš dům podvoj­ným rozvo­dem pro užit­ko­vou a pitnou vodu, určitě využijte speci­fic­kých vlast­ností dešťové vody pro topný okruh. Velkou výho­dou dešťové vody je její měkkost a nízký obsah železa a manganu, proto na rozdíl od vody tvrdé nevzniká vodní kámen a tím neza­náší potrubí. Navíc její užití v případě přive­dení do domác­nosti má další uplat­nění. S výše uvede­nou výho­dou jí můžete využít při praní — nemu­síte použí­vat přípravky na změk­čo­vání tvrdé pitné vody ani látky půso­bící proti vzniku vodního kamene na elek­tric­kých spirálách pračky. Dešťová voda má slabě kyse­lou reakci od absor­bo­va­ného oxidu uhli­či­tého (CO2), a má tak při praní i přiro­ze­nou odmaš­ťo­vací schop­nost. Další výbor­nou vlast­ností, kterou využi­jete třeba při mytí oken, karo­se­rií aut a podla­ho­vin je, že dešťová voda neob­sa­huje mine­rální látky, které pak zane­chá­vají po vysu­šení bílé stopy. Neza­náší trysky zahradních rozpra­šo­vačů a díky její měkkosti se ani netvoří šedavý vodní kámen. Další výho­dou dešťové vody je, že neob­sa­huje chlór. Je tedy dobrá i na zalé­vání květin, zele­niny či tráv­níku. Rost­liny se záro­veň hnojí, jeli­kož vzdušný dusík se rozpustí v kapkách dešťové vody při průchodu atmo­sfé­rou a právě zalé­vá­ním se na listy dostává dusí­katé hnojivo v jeho nejpři­ro­ze­nější formě, což může rost­li­nám jedině prospět – jak venkov­ním, tak i poko­jo­vým.


Základ­ním prin­ci­pem hospo­da­ření s dešťo­vou vodou je to, aby voda, která naprší a nasněží, zůstala tam, kde spadne. Bylo by totiž vylo­ženě špatně, kdyby se voda ze stře­chy domu svedla okapy do splaš­kové kana­li­zace. Tento prin­cip by se měl odra­zit i na získání staveb­ního povo­lení. Správně by měl místní stavební úřad přímo uložit povin­nost vypo­řá­dat se s dešťo­vou vodou na vlast­ním pozemku. Opti­mál­ním řeše­ním je dešťo­vou vodu svádět do obrov­ské jámy napl­něné štěr­kem, kde se může postupně vsako­vat do okolí. A když je vody opravdu hodně a nestačí se vsák­nout, tak z této jámy vyteče a rozlije se po terénu. Další možnost je dešťo­vou vodu akumu­lo­vat. Maxi­ma­lis­tic­kým řeše­ním je propo­jení jímky či akumu­lační nádoby s domácí vodár­nou, která umožní čerpat vodu otoče­ním kohoutku, a která může být napo­jena na rozvod užit­kové vody po domě pro spla­cho­vání záchodů a dokonce i pro praní. Nicméně i tento způsob akumu­lace může být pro někoho nepo­ho­dl­ným a proto spousta z nás tento způsob využije pouze pro případné využí­vání dešťové vody na zahradě — zejména k zalé­vání a mytí aut. Celé řešení je na věky (když nepo­čí­tám čerpa­dlo, které asi na věky nevy­drží) a vložené inves­tice se vrátí za cca 5 let.

Pouze v případě, že je podloží nepro­pustné a vsako­vání neumožní, je možné dešťo­vou vodu s povo­le­ním přísluš­ného vodo­hos­po­dář­ského úřadu nechat vtékat do veřejné kana­li­zace. Nicméně hledají se různé další možnosti, které by dešťo­vou vodu umož­nili vsák­nout i v jiné oblasti než jen na našem pozemku.

Další infor­mace je možné nalézt např. v tomto článku:

http://www.pocitamesvodou.cz/stavim-renovuji-dum-renovuji-zahradu-ktera-opatreni-hospodareni-s-destovou-vodou-jsou-pro-me-nejvhodnejsi/


Podle § 20 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb. o vodo­vo­dech a kana­li­za­cích pro veřej­nou potřebu se povin­nost platit za odvá­dění sráž­ko­vých vod nevzta­huje na plochy dálnic, silnic, míst­ních komu­ni­kací a účelo­vých komu­ni­kací veřejně přístup­ných, vlast­níky drah celo­stát­ních a drah regi­o­nál­ních včetně pevných zaří­zení potřeb­ných pro přímé zajiš­tění bezpeč­nosti a plynu­losti drážní dopravy, zoolo­gické zahrady a plochy nemo­vi­tostí urče­ných k trva­lému bydlení a na domác­nosti. Z uvede­ného zákon­ného usta­no­vení tedy vyplývá, že občané, kteří v nemo­vi­tosti bydlí a nepod­ni­kají v ní, jsou osvo­bo­zeni od úplaty sráž­ko­vých vod a tato povin­nost se vzta­huje pouze na práv­nické osoby a fyzické osoby — podni­ka­tele, kteří v nemo­vi­tos­tech podni­kají. Na základě shora uvede­ného para­grafu jsou občané ze zákona osvo­bo­zeni od úplaty za odvod sráž­ko­vých vod. Nicméně v praxi bychom tedy měli odvá­dět méně peněz za stočné pitné vody pokud použí­váme dešťo­vou, ale na druhé straně, místní společ­nosti provo­zu­jící systém vodo­vodů a kana­li­zací zcela určitě při reali­zaci druhého potrubí na vodu užit­ko­vou nain­sta­lují druhý vodo­měr, který bude zjiš­ťo­vat množ­ství odebrané dešťové vody, na základě které bude připoč­teno množ­ství stoč­ného za odpadní vodu. Tento krok je logický a je výhod­nější než doda­tečný přepo­čet.


Podmínka naklá­dání s dešťo­vou vodou vyplývá z níže uvede­ných před­pisů. Poku­síme se uvést, jak tyto před­pisy na sebe nava­zují:

  1. Stavební zákon č. 183/2006 Sb., v plat­ném znění (stavební zákon): Podle § 110 odst. 5 staveb­ního zákona obsa­hové nále­ži­tosti žádosti o stavební povo­lení a rozsah a obsah projek­tové doku­men­tace stanoví prová­děcí právní před­pis, kterým je vyhláška o doku­men­taci staveb č. 499/2006 Sb., v plat­ném znění.
  2. Vyhláška o doku­men­taci staveb č. 499/2006 Sb., v plat­ném znění: Podle § 2 vyhlášky o doku­men­taci staveb rozsah a obsah projek­tové doku­men­tace pro ohlá­šení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) staveb­ního zákona nebo pro vydání staveb­ního povo­lení je stano­ven v příloze č. 5 k této vyhlášce.

V příloze č. 5 k vyhlášce o doku­men­taci staveb je pod bodem „A.3 Údaje o území“ bod f), podle kterého se do projek­tové doku­men­tace musí uvést údaje o dodr­žení obec­ných poža­davků na využití území. Toto je řešeno ve vyhlášce o obec­ných poža­dav­cích na využí­vání území č. 501/2006 Sb., v plat­ném znění:

V § 20 odst. 5 vyhlášky o obec­ných poža­dav­cích na využí­vání území se uvádí, že se stavební poze­mek vždy vyme­zuje tak, aby na něm bylo vyře­šeno mj. vsako­vání nebo odvá­dění sráž­ko­vých vod ze zasta­vě­ných ploch nebo zpev­ně­ných ploch, pokud se neplá­nuje jejich jiné využití; přitom musí být řešeno

  1. před­nostně jejich vsako­vání, v případě jejich možného smísení se závad­nými látkami umís­tění zaří­zení k jejich zachy­cení, není-li možné vsako­vání,
  2. jejich zadr­žo­vání a regu­lo­vané odvá­dění oddíl­nou kana­li­zací k odvá­dění sráž­ko­vých vod do vod povr­cho­vých, v případě jejich možného smísení se závad­nými látkami umís­tění zaří­zení k jejich zachy­cení, nebo
  3. není-li možné oddě­lené odvá­dění do vod povr­cho­vých, pak jejich regu­lo­vané vypouš­tění do jednotné kana­li­zace.

(Podle § 26 zmíněné vyhlášky je za podmí­nek stano­ve­ných v § 169 staveb­ního zákona z usta­no­vení § 20 odst. 5 vyhlášky možná výjimka.)

Podle § 21 odst. 3 vyhlášky o obec­ných poža­dav­cích na využí­vání území vsako­vání dešťo­vých vod na pozem­cích staveb pro bydlení (jak uvádí § 20 odst. 5 této vyhlášky) je splněno, jestliže poměr výměry části pozemku schopné vsako­vání dešťové vody k celkové výměře pozemku činí v případě a) samo­statně stojí­cího rodin­ného domu a stavby pro rodin­nou rekre­aci nejméně 0,4, b) řado­vého rodin­ného domu a byto­vého domu 0,3.

V příloze č. 5 o doku­men­taci staveb je pod bodem „A.4 — Údaje o stavbě“ bod e), podle kterého se do projek­tové doku­men­tace uvádí údaje o dodr­žení tech­nic­kých poža­davků na stavby. Toto je řešeno ve vyhlášce o tech­nic­kých poža­dav­cích na stavby č. 268/2009 Sb., v plat­ném znění:

Stavby, z nichž odté­kají povr­chové vody, vzniklé dopa­dem atmo­sfé­ric­kých srážek (dále jen „sráž­kové vody“), musí mít podle § 6 odst. 4 vyhlášky o tech­nic­kých poža­dav­cích na stavby zajiš­těno jejich odvá­dění, pokud nejsou sráž­kové vody zadr­žo­vány pro další využití. Znečiš­tění těchto vod závad­nými látkami nebo jejich nadměrné množ­ství se řeší vhod­nými tech­nic­kými opat­ře­ními. Odvá­dění sráž­ko­vých vod se zajiš­ťuje před­nostně zasa­ko­vá­ním. Není-li možné zasa­ko­vání, zajiš­ťuje se jejich odvá­dění do povr­cho­vých vod; pokud nelze sráž­kové vody odvá­dět samo­statně, odvádí se jednot­nou kana­li­zací.

V příloze č. 5 o doku­men­taci staveb je bod „B.3 — Připo­jení na tech­nic­kou infrastruk­turu“, podle kterého se do projek­tové doku­men­tace uvádí i výpo­čtové množ­ství dešťo­vých od a způsob s jejich naklá­dá­ním.

Napo­jení stavby na tech­nic­kou infrastruk­turu se pak zakres­luje do situ­ač­ního výkresu. Nejde tedy o dvojí rozvod vody v domě, ale o naklá­dání s dešťo­vou vodou obecně – přede­vším o způsob její nezá­vadné likvi­dace (vsakem, napo­je­ním na kana­li­zaci apod.).

Pokud si staveb­ník zvolí navíc i rozvody pro dešťo­vou vodu přímo v domě, jde pouze o jeho rozhod­nutí. Vím, že jde o proble­ma­tiku složi­tou, ale každý auto­ri­zo­vaný projek­tant, který projek­to­vou doku­men­taci na stavby rodin­ného domu zpra­co­vává, si s tako­vou zále­ži­tostí jako je naklá­dání s dešťo­vými vodami u novostavby rodin­ného domu obvykle snadno poradí.

Něko­lik prak­tic­kých infor­mací k tématu nalez­nete zde:

http://www.pocitamesvodou.cz/stavim-renovuji-dum-renovuji-zahradu-ktera-opatreni-hospodareni-s-destovou-vodou-jsou-pro-me-nejvhodnejsi/

 


Zelená neboli vege­tační stře­cha je stře­cha částečně nebo zcela pokrytá vege­tací a půdou, nebo pěsteb­ním substrá­tem vysa­zo­va­ným nad hydro­i­zo­lační membránu. Stře­chy se v zásadě dělí podle tloušťky humu­sové vrstvy na exten­zivní (slabší vrstva hlíny) a inten­zivní (silná vrstva hlíny, umož­ňu­jící např. růst křovin).

Pro inten­zivní stře­chu musíte mít dimen­zo­vánu nosnou konstrukci, protože metr silná vrstva zeminy něco váží (plošná hmot­nost až 1500 kg/m2). Dělá se pouze na ploché stře­chy a je i poměrně složitá na správ­nou skladbu hydro­i­zo­lace, drenáž­ních vrstev, zábran proti prorůs­tání kořenů, a na vymyš­lení přiro­ze­ného hospo­da­ření s vodou ve střešní skladbě. Výsled­kem je stře­cha, na které si můžete udělat zahradu — tráv­ník, keře, menší stromy, pěsto­vat rajčata, posta­vit gril, apod. Je to silné řešení s perfekt­ním výsled­kem a užit­nou hodno­tou, vyža­du­jící ovšem také silné finanční posta­vení.

Pokud nemáte všechny před­po­klady k tvorbě inten­zivní stře­chy, je tu levnější a méně náročné řešení stře­chy exten­zivní. Ta může být za urči­tých okol­ností i šikmá, ale v našich krajích to není zvykem, takže to nedo­po­ru­čuji (žádná stavební firma s tím nebude mít zkuše­nost a je velká šance, že to udělá špatně). Exten­zivní stře­cha má stan­dardně skladbu (odspoda): nosná konstrukce, paro­těsná zábrana, tepelná izolace ve spádu, hydro­i­zo­lace, dila­tační a sepa­rační vrstva (např. kaší­ro­vaná folie z mPVC), drenážní vrstva, filtrační vrstva (např. geotex­ti­lie), hydro­a­ku­mu­lační vrstva (lze použít nasavé desky z mine­rál­ních vláken, ale i třeba raše­linu), a navrch tenká vrstva hlíny (větši­nou od 3 do 15 cm) porostlá nená­roč­nou zelení (mechy, rozchod­níky, skal­ničky). Plošná hmot­nost okolo 200 kg/m2, dá se tedy použít i při rekon­strukci staré tradiční stře­chy.

Finančně vychází trochu dráž než stře­cha tradiční, protože ji v podstatě dopl­ňuje o další vrstvy, které stojí další peníze. Na hoto­vou plochou stře­chu tradiční konstrukce si ji ale můžete v podstatě sami dodě­lat, když nakou­píte správný mate­riál (a když si budete jisti, že ta kila navíc ještě unese).

V každém konkrét­ním případě je potřeba vyře­šit vyspá­do­vání stře­chy a její hospo­da­ření s vodou tak, aby se neza­pla­vo­vala a aby z ní co nejméně vody odté­kalo (větši­nou nic).

O zelené střeše lze hovo­řit jako o jedné z mnoha možností, jak využí­vat dešťo­vou vodu. Jako každé řešení, má své výhody i nevý­hody.

K výho­dám napří­klad řadíme:

- produ­kují kyslík a zadr­žují oxid uhli­čitý,

- absor­bují škod­li­viny ze vzdu­chu, filtrují částice prachu a zabra­ňují jeho víření

- zabra­ňují přehří­vání střech, redu­kují výkyvy teplot mezi dnem a nocí

- mohou být konci­po­vány i jako zahrádky pro pěsto­vání květin a zele­niny atd.

K zásad­ním nevý­ho­dám patří hlavně

- konstrukční nároč­nost

- nutné je doko­nalé prove­dení hydro­i­zo­lační vrstvy

- nezbytná menší nebo větší údržba

- je nutné staticky zesí­lit nosnou konstrukci

 

O vege­ta­tiv­ních stře­chách se můžete více dozvě­dět v člán­cích na našich webo­vých strán­kách:

http://www.pocitamesvodou.cz/zelene-strechy/

http://www.pocitamesvodou.cz/destovka-nepatri-do-kanalu/


Na strán­kách výrobců a prodejců různých systémů pro využí­vání dešťové vody se dočtete, že pokud chcete využí­vat vodu v domác­nosti na spla­cho­vání a praní, potře­bu­jete řídící jednotku, která zajiš­ťuje zálo­ho­vání systému užit­kové vody vodou pitnou. Tato jednotka je umís­těna v domě a obsa­huje čerpa­dlo, od kterého vede pouze hadice do nádrže. Při nedo­statku užit­kové vody v systému se čerpa­dlo vypne a pustí do rozvodu dešťové vody vodu pitnou (děje se to tzv. přes volnou hladinu, aby nedo­šlo k mísení rozvodů). Exis­tují i jednotky tohoto typu, které mají místo sacího čerpa­dla čerpa­dlo ponorné. Na těchto inter­ne­to­vých strán­kách si můžete prohléd­nout něko­lik typů řídí­cích jedno­tek.

Není však nezbytně nutné, mít tento sofis­ti­ko­vaný systém. Lze si poří­dit obyčejné ponorné čerpa­dlo, které se zavěsí 10–15 cm nad dno nádrže, abychom nena­sá­vali kal. V případě, že má čerpa­dlo hadici s plová­kem a sacím košem, může se umís­tit na dno. Ponorná čerpa­dla mívají také plovák, který vypne čerpa­dlo, když voda klesne pod urči­tou úroveň, aby nena­sálo vzduch. Pokud použí­váme vodu v domác­nosti, Je nutné mít čerpa­dlo, které zajistí stálý tlak v rozvodu, tedy tzv. domácí vodárnu. Také musíme zajis­tit zálo­ho­vání systému pitnou vodou. To lze udělat nezá­visle na čerpa­dle a to tak, že pitnou vodu dopl­ňu­jeme rovnou do nádrže. Na přívod­ním potrubí s pitnou vodou je ventil řízený čidlem hladiny v jímce.

Stej­ným způso­bem můžeme použít i čerpa­dlo sací (také v prove­dení „domácí vodárna“. To bývá umís­těno mimo nádrž. Do nádrže vede hadice se sacím košem. Není dobré, aby sací koš ležel na dně jímky, mohl by nasá­vat kal. Proto ho buď opat­říme plová­kem tak, aby sál vodu asi 10 cm pod hladi­nou, nebo ho zavě­síme asi 15 cm nad dno nádrže. V případě sacího čerpa­dla je žádoucí, aby toto čerpa­dlo mělo zpět­nou klapku na sacím potrubí a ochranu proti běhu na sucho.


Způsobů jak vodou šetřit je hned něko­lik. Ať už to jsou neka­pa­jící kohoutky, či „ekono­mický“ způsob spla­cho­vání WC. Ke znač­ným úspo­rám zcela jistě patří i použí­vání úspor­ných hlavic či poří­zení nízko­ener­ge­tic­kých praček a myček. Každý z nás pak může pošet­řit a snížit spotřebu vody hlavně při každo­denní hygi­eně tzn. čištění zubů, při holení či samotné umívání rukou, kdy postačí vypí­nat nebo omezit proud tekoucí vody. Místo koupání ve vaně pak zvolit sprcho­vání.

K dalším způso­bem, který by neměl chybět jen v moderní domác­nosti, je použí­vání pákové nebo termosta­tické arma­tury a použí­vání úspor­ných sprcho­vých hadic se stop venti­lem, ve kterých nepro­teče za minutu víc jak 15 l vody. Největ­ších úspor v domác­nosti pak můžeme dosáh­nout v kuchyni při umývání nádobí. V případě mytí pod tekoucí vodou proteče během 10 minut dokonce až 200 l. Nejlep­ším způso­bem je tak poří­zení myčky nádobí, která má spotřebu ve třídě A++ (10 – 15l), jejichž spotřeba je tak něko­li­ka­ná­sobně menší. Pro pití pak upřed­nost­nit vodu kohout­ko­vou.

 


Praní v dešťové vodě je tech­nicky vzato možné v jaké­koli běžné pračce, a to za před­po­kladu, že zajis­títe stálý tlak vody 0,05 — 1MPa. Může se však stát, že výsle­dek praní bude horší než ve stan­dard­ních podmín­kách. I přes filtraci může dešťová voda obsa­ho­vat chemické příměsi, které někdy způsobí, že prádlo po vyprání zapáchá.

Exis­tují tzv. speci­ální pračky umož­ňu­jící dvojí zapo­jení (např. Gore­nje W9865E, Elect­ro­lux EWT 12660DW, Miele WMG 820 WPSElect­ro­lux EWT 1066 ODW). Tyto pračky obsa­hují programy, které prádlo vyperou v dešťové vodě, a teprve poslední máchání probíhá ve vodě pitné.


Česká repub­lika se řadí mezi evrop­ské země s největ­ším počtem koře­no­vých čistí­ren, přičemž ty domovní jsou u nás nejroz­ší­ře­nější. I u koře­nové čističky pouze pro tzv. šedou vodu musí čištění vody před­cházet mecha­nické před­čiš­tění, kdy jsou odstra­ňo­vány pevné neroz­puš­těné látky. Pokud by k před­čiš­tění nedo­šlo, tak by to mohlo vést k ucpání vlast­ního filtrač­ního lože. V případě domovní čistírny posta­čuje pro tyto účely jedno­duchý septik nebo usazo­vací nádrž.


Čistírna je vodní dílo a tudíž je potřeba stavební povo­lení od vodo­práv­ního úřadu. Dále od přísluš­ného odboru život­ního prostředí potře­bu­jete povo­lení k naklá­dání s odpad­ními vodami.

 


Při návrhu filtro­vání dešťové vody je třeba dobře znát místní podmínky. Zejména veli­kost odvod­ňo­vané plochy, ale i čistota vody. Některé stře­chy jsou čisté a vodu z nich je teore­ticky možné použít rovnou. Jinde ale mohu nad stře­chou růst stromy, prášit se z ulice, nebo usazo­vat popí­lek ze souse­dova komína. Z někte­rých střech teče více nečis­tot než vody. Filtro­vat musíme vždy, a v závis­losti na míst­ních podmín­kách volíme jaký „kalibr“ použít.

V maximu případů se obejdeme s pasiv­ními filtry, tzn. bez jaké­ho­koli příkonu.

Pokud je vody spíš méně a je rela­tivně čistá, dopo­ručil bych bezztrá­tový údrž­bový filtr. Nečis­toty se budou zachy­távat na sítkách, přes které bude voda proté­kat a jednou za čas je budete muset vyčis­tit. Všechna dešťová voda se tak dostane do nádrže, ale pokud by byla špinavá, ucpe vám filtr při každém větším dešti.

Z neztrá­to­vých filtrů se na dešťo­vou vodu osvěd­čil Geiger s hori­zon­tálním odto­kem, tzv. mokrý (http://www.levnestavebniny.cz/odvodnovaci-systemy/geigry-a-vpuste/geiger-s-horizontalnim-odtokem-mokry/geiger-mokry-.504/). Sám o sobě oddě­luje jen velmi hrubé nečis­toty. Proto je vhodné insta­lovat dva geigry za sebe do série, přičemž na filtrační sítko druhého dáte kvalitní dámskou punčo­chu. Tu je potřeba podle čistoty vody +- jednou za měsíc vyndat, vyprat v kýblu čisté vody a zase vrátit, dokud není děravá. Pak vymě­nit. Pro rela­tivně čistou vodu toto řešení větši­nou stačí. Měl by se insta­lovat na vidi­telném místě, aby se včas přišlo na to, že je ucpaný.

Nejjem­nější nečis­toty se mohou usazo­vat buďto v sedi­men­tační nádrži, nebo přímo na dně vaší jímky, pokud máte čerpa­dlo s plovou­cím košem.

Pokud je vody dost a je rela­tivně nečistá, dopo­ručil bych ztrá­tový bezúdrž­bový filtr, který z dešťové vody odlu­čuje na uklo­něném sítku část čisté vody, a zbytek vody spla­chuje nečis­toty ze sítka do kana­li­zace. Nemusí se čistit, jen jednou za čas zkon­t­ro­lovat. Pokud počí­táte s tím, že nádrž na vodu bude podté­kat, omezíte si ještě tímto filtrem přítok.

Vždy platí, že filtr je tím účin­nější, čím čistší vodu zpra­co­vává. U velmi znečiš­tě­ných vod (list­naté i jehlič­naté stromy nad větši­nou stře­chy, žádná údržba) se vyplatí insta­lovat něko­lik filtrů za sebou. Napří­klad sedi­men­tační nádrž, hrubý ztrá­tový filtr a jemný ztrá­tový filtr.

Ztrá­tové filtry jsou větši­nou trochu dražší, ale komfort­nější a trochu jistější. Z konkrét­ních výrobků nabízí napří­klad firma Glynwed ( http://www.glynwed.cz/cs/vodni-hospodarstvi/sber-a-filtrace-vody.html ) nebo Cole­man (http://www.coleman.cz).

U středně znečiš­těné vody bývá vhodné oba druhy filtrace kombi­novat, nejdřív použít ztrá­tový filtr a za ním bezztrá­tový.

Konečně je potřeba počí­tat s tím, že tyto filtry vás zbaví pouze nečis­tot ve vodě, a nikoli těch, které se vám do vody dosta­nou za filtrem, či které vám napa­dají do nádrže. Protože takové nečis­toty vždy exis­tují, je potřeba v každém případě opat­řit čerpa­dlo jemným sacím košem.