Vyberte kategorii

Vybrané dotazy
Dům a byt
Legisla­tiva
Obce a veřejný prostor
Odpadní vody
Příklady z ČR a zahra­ničí
Zahrada
Změna klimatu





Vaše jméno (vyža­do­váno)

Váš email (vyža­do­váno)

Před­mět

Jak jste se o naší poradně dozvě­děli?

Vaše otázka

Vybrané dotazy

Rozvody pitné a dešťové vody nesmí být smíseny, a to ani ve společné výto­kové arma­tuře. Je to hygi­e­nický poža­da­vek ochrany vodo­vod­ního řadu a udává ho norma ČSN EN 1717. Musíte mít oddě­lený rozvod vody na pitnou a užit­ko­vou. Někdy se tomu říká dvojí rozvod.

Zalé­vání — kohou­tek na zahradě, ve sklepě, v tech­nické míst­nosti, stačí pouze přívod užit­kové vody ze sběrné nádrže.

Spla­cho­vání WC — postačí pouze přívod užit­kové vody ze sběrné nádrže.

Úklid — pokud budete mít zvláštní odběrné místo napří­klad v úkli­dové míst­nosti, také vám k němu pove­dou pouze jedny trubky s užit­ko­vou vodou. V opač­ném případě je nutné k někte­rým odběr­ným místům v domě přivést kromě rozvodu pitné vody i rozvod užit­kový a opat­řit jej samo­stat­nou výto­ko­vou arma­turu.

Praní — do míst­nosti je vhodné přivést jak užit­ko­vou, tak pitnou vodu. Pro praní v dešťové vodě je vhodná pračka umož­ňu­jící připo­jení pitné i užit­kové vody. V případě, že máte obyčej­nou pračku, je dobré mít možnost připo­jit ji v případě potřeby i na pitnou vodu.


Praní v dešťové vodě je tech­nicky vzato možné v jaké­koli běžné pračce, a to za před­po­kladu, že zajis­títe stálý tlak vody 0,05 — 1MPa. Může se však stát, že výsle­dek praní bude horší než ve stan­dard­ních podmín­kách. I přes filtraci může dešťová voda obsa­ho­vat chemické příměsi, které někdy způsobí, že prádlo po vyprání zapáchá.

Exis­tují tzv. speci­ální pračky umož­ňu­jící dvojí zapo­jení (např. Gore­nje W9865E, Elect­ro­lux EWT 12660DW, Miele WMG 820 WPSElect­ro­lux EWT 1066 ODW). Tyto pračky obsa­hují programy, které prádlo vyperou v dešťové vodě, a teprve poslední máchání probíhá ve vodě pitné.


Při návrhu filtro­vání dešťové vody je třeba dobře znát místní podmínky. Zejména veli­kost odvod­ňo­vané plochy, ale i čistotu vody. Některé stře­chy jsou čisté a vodu z nich je teore­ticky možné použít rovnou. Jinde ale mohou nad stře­chou růst stromy, prášit se z ulice nebo se usazo­vat popí­lek ze souse­dova komína. Filtro­vat musíme vždy, v závis­losti na míst­ních podmín­kách volíme, jaký druh použít (filtr mecha­nic­kých nečis­tot, jemný filtr).

Ve většině případů vysta­číme s pasiv­ními filtry, tzn. bez jaké­ho­koli příkonu. Je ale potřeba počí­tat s tím, že tyto filtry Vás zbaví pouze nečis­tot ve vodě, a nikoli těch, které se Vám do vody dosta­nou za filtrem či které vám napa­dají do nádrže. Takové nečis­toty exis­tují vždy, a proto je třeba v každém případě opat­řit čerpa­dlo jemným sacím košem.


Na základě vodo­hos­po­dář­ské poli­tiky v ČR je od roku 2009 staveb­ní­kům (vlast­ní­kům staveb­ních pozemků) přede­psáno (prová­děcí vyhláška ke staveb­nímu zákonu č. 269/2009 Sb.) před­nostně zasa­ko­vání dešťo­vých vod (forma odvá­dění dešťo­vých vod z pozemků). Není-li to možné, další možností je regu­lo­vané odvá­dění do povr­cho­vých vod. Poslední vari­an­tou je regu­lo­vané odvá­dění do kana­li­zace.

Od roku 2013 se touto proble­ma­ti­kou také zabývá norma TNV 75 9011 — Hospo­da­ření se sráž­ko­vými vodami. Jsou zde stano­veny regu­lace odtoku pro odvá­dění dešťo­vých vod do povr­cho­vých vod a do jednotné kana­li­zace.

V případě zasa­ko­vání DV je nutná konzul­tace s geolo­gem, který, v souladu s ČSN 759010 „Návrh zasa­ko­vacího zaří­zení“, vyhod­notí všechny místní podmínky, tj. vlast­nosti podloží (koefi­ci­ent vsaku), hloubku podzemní vody a směr jejího prou­dění, sklon terénu, vliv na sousední pozemky či ochranná pásma vod atd.

Pokud bude Váš poze­mek vhodný pro zasa­ko­vání, dnešní trh nabízí velké množ­ství zasa­ko­vacích (drenáž­ních) systémů.


Každý systém rozvodu dešťové vody musí být připra­ven na případný nedo­sta­tek dešťové vody, v někte­rých přípa­dech k němu může dochá­zet často. Pokud nemáte jiný zdroj užit­kové vody (šedá voda, studna na užit­ko­vou vodu), dopl­ňuje se do systému voda pitná.


Když je nádrž pod zemí, voda se kazit nebude. Je tam totiž skla­do­vána při stálé nízké teplotě a mimo dosah světla. Takové prostředí je nepří­z­nivé pro množení řas a bakte­rií. Je samo­zřejmě nutné zabrá­nit hroma­dění listí a jiných orga­nic­kých nečis­tot. To zajiš­ťují filtry mecha­nic­kých nečis­tot umís­těné na přítoku nádrže.

Snížení kvality vody zabrá­níme také tím, že ji nebu­deme skla­do­vat příliš dlouho. Je proto potřeba správně navrh­nout veli­kost nádrže, není prav­dou, že čím větší nádrž, tím lépe. Pro čistotu vody je dobré, aby jímka jednou za čas přetekla. Každá nádrž musí mít přepad do kana­li­zace nebo lépe do vsaku.


Použití starých žump, septiků a podobně je pro skla­do­vání vody ideální. Pod zemí se totiž voda nekazí a navíc nádrž bývá větši­nou nejdražší z celého systému využí­vání dešťové vody.

Je nutné zjis­tit, zda-li jímka dobře těsní, zda je vyho­vu­jící z hlediska veli­kosti a objemu, a mít pod kont­ro­lou aktu­ální množ­ství vody. Samo­zřejmě je také potřeba tako­vou nádrž před použí­vá­ním řádně vyčis­tit. Pokud bude nádrž nutné utěs­nit, zaizo­lu­jeme ji zevnitř hydro­i­zo­lační folií.


Nejčas­tější jsou podzemní nádrže vyrá­běné z plastu. Z výroby jsou tyto nádrže připra­veny pro zakom­po­no­vání do systému na svod a využí­vání sráž­kové vody. Mají potřebné vývody (vstupní komín a bezpeč­nostní poklop) a jsou uzpů­so­beny pro insta­laci filtrač­ního systému. Výho­dou těchto nádrží je jejich nízká hmot­nost, jsou snadno zabu­do­va­telné a také se snadno udržují v čistotě díky hlad­kému povrchu. Tako­vou jímku si koupíte jako celek a uložíte do země.

Druhy nádrží:

    1. Plas­tové nádrže svařo­vané exis­tují v různých tvarech (válcové nebo hranaté). Uklá­dají se na beto­no­vou desku nebo do písko­vého lože a následně je třeba je obeto­no­vat, aby se nezni­čily tlakem zeminy, případně spodní vody.
    2. Nesva­řo­vané jímky se obeto­no­vat nemusí. Mají podsta­vec, který se zabe­to­nuje dode­sky, pak stačí obsy­pat je zemi­nou. U této nádrže je omezena hloubka uložení do země a také povrch nad ní nesmí být pojíž­děn autem.
    3. Samo­nosné mono­li­tické jímky z poly­pro­py­lenu nebo sklo­la­mi­nátu (viz www.jimky-septiky.cz, www.belis.cz) jsou dost pevné a odolné, takže se dají uložit v někte­rých přípa­dech i velice hluboko.
    4. Samo­nosné nádrže speci­ál­ního tvaru pro mělké uložení jsou vhodné tam, kde je vysoká hladina spodní vody nebo skal­naté podloží.
    5. Beto­nové nádrže se hodí hlavně pro hluboké uložení, pro loka­lity s výsky­tem spodní vody nebo pod plochy s vyšší zátěží. Před­ností beto­no­vých jímek je přiro­zená neutra­li­zace kyselé dešťové vody, což se v plas­to­vých jímkách může zajis­tit kous­kem přiro­ze­ného vápence. Nevý­ho­dou bývá netěs­nost spojů.

Dříve se použí­valy také nádrže ocelové. Ocel však není příliš vhodná pro tento účel, jeli­kož je poměrně obtížné zabrá­nit korozi v nádrži.


Dešťo­vou vodu lze skla­do­vat v nádr­žích pod zemí či na povrchu. Výho­dou nádrží pod zemí je, že se v nich voda nekazí. Není totiž přes léto vysta­vena vyso­kým teplo­tám, přes zimu neza­mrzne a nemá k ní přístup světlo, které podpo­ruje množení různých mikro­or­ga­ni­zmů. Nádrže povr­chové se větši­nou použí­vají pouze ke krát­ko­do­bému skla­do­vání dešťové vody na zalé­vání.


Dešťová voda se v domác­nos­tech převážně využívá k zalé­vání, spla­cho­vání WC, úklidu a praní.


Průměrná spotřeba vody na jednoho obyva­tele za den je asi 110 litrů pitné vody! Ale jen 2 % z toho jsou použita k pití a vaření. Celých 35 % pitné vody se použije při spla­cho­vání WC. Podle průzkumů by se zhruba 50% veškeré spotře­bo­vané pitné vody v domác­nosti dalo velmi snadno dešťo­vou vodou nahra­dit.


Prin­ci­pem decen­t­ra­li­zo­va­ného systému odvod­nění je snaha o zadr­žení dešťové vody v místě spadu,  tedy zasa­ko­vání nebo využí­vání dešťové vody na pozemku, nikoli její odve­dení pryč.


Urba­ni­zace vedla a vede ke změně odto­ko­vých podmí­nek sráž­kové vody. V rámci urba­ni­zo­va­ných celků stále dochází ke zvyšo­vání množ­ství zpev­ně­ných ploch, což vede ke zvýšení objemu a rych­losti odtoku sráž­kové vody do jednotné kana­li­zační sítě. Stále méně vody má možnost se přiro­zeně vsako­vat a odpa­řo­vat, což na jedné straně naru­šuje přiro­zený koloběh vody (naru­šení malého vodního cyklu, lokální pokles hladiny spodní vody) a na straně druhé dochází k přetí­žení kana­li­zace a čistí­ren odpad­ních vod, ze kterých se dostává stále více nevy­čiš­těné vody do povr­cho­vých vod. Kvůli rych­lému odtoku sráž­ko­vých vod ze zpev­ně­ných ploch do kana­li­zace, potoků, řek či moře je také zvýšené riziko povodní.