Nejčas­tější jsou podzemní nádrže vyrá­běné z plastu. Z výroby jsou tyto nádrže připra­veny pro zakom­po­no­vání do systému na svod a využí­vání sráž­kové vody. Mají potřebné vývody (vstupní komín a bezpeč­nostní poklop) a jsou uzpů­so­beny pro insta­laci filtrač­ního systému. Výho­dou těchto nádrží je jejich nízká hmot­nost, jsou snadno zabu­do­va­telné a také se snadno udržují v čistotě díky hlad­kému povrchu. Tako­vou jímku si koupíte jako celek a uložíte do země.

Druhy nádrží:

    1. Plas­tové nádrže svařo­vané exis­tují v různých tvarech (válcové nebo hranaté). Uklá­dají se na beto­no­vou desku nebo do písko­vého lože a následně je třeba je obeto­no­vat, aby se nezni­čily tlakem zeminy, případně spodní vody.
    2. Nesva­řo­vané jímky se obeto­no­vat nemusí. Mají podsta­vec, který se zabe­to­nuje dode­sky, pak stačí obsy­pat je zemi­nou. U této nádrže je omezena hloubka uložení do země a také povrch nad ní nesmí být pojíž­děn autem.
    3. Samo­nosné mono­li­tické jímky z poly­pro­py­lenu nebo sklo­la­mi­nátu (viz www.jimky-septiky.cz, www.belis.cz) jsou dost pevné a odolné, takže se dají uložit v někte­rých přípa­dech i velice hluboko.
    4. Samo­nosné nádrže speci­ál­ního tvaru pro mělké uložení jsou vhodné tam, kde je vysoká hladina spodní vody nebo skal­naté podloží.
    5. Beto­nové nádrže se hodí hlavně pro hluboké uložení, pro loka­lity s výsky­tem spodní vody nebo pod plochy s vyšší zátěží. Před­ností beto­no­vých jímek je přiro­zená neutra­li­zace kyselé dešťové vody, což se v plas­to­vých jímkách může zajis­tit kous­kem přiro­ze­ného vápence. Nevý­ho­dou bývá netěs­nost spojů.

Dříve se použí­valy také nádrže ocelové. Ocel však není příliš vhodná pro tento účel, jeli­kož je poměrně obtížné zabrá­nit korozi v nádrži.


Kate­go­rie:Dům a byt, Vybrané dotazy, Zahrada
Tagy:, , , , ,

← Jaké jsou typy podzem­ních nádrží?