Eva Wagnerová: Parkování, dešťová voda a příklad dobré praxe z Blanska

Měst­ský hřbi­tov v Blan­sku ještě nedávno neměl vlastní parko­viště. Pro parko­vání slou­žila příle­ži­tostně pouze svažitá souse­dící plocha. Město Blan­sko si nechalo vypra­co­vat projekt na parko­viště, které by bylo důstojné pro daný účel a které by záro­veň umož­ňo­valo zasa­ko­vání dešťové vody. Neob­vyklé je, že primární koncept parko­viště dopo­ru­čil kraji­nář, teprve pak byl projekt dále zpra­co­ván doprav­ním projek­tan­tem. Běžně to bývá opačně.

Původní stav byl takový, že se parko­valo na ploše mezi obvo­do­vou hřbi­tovní zdí a frek­ven­to­va­nou komu­ni­kací ulice Dvor­ská. Svažitá plocha byla od pojezdu a parko­vání silně devas­to­vaná, v kompri­mo­va­ném povrchu terénu bylo zřetelně vidět vystu­pu­jící skal­natý podklad a rýhy, vykres­lené vodní erozí – spla­vo­vá­ním jemných částí povrchu terénu. Místem také vedlo něko­lik pěších tras.

Blanen­ský inves­tiční odbor vypra­co­val pro projek­tanta osví­cené zadání pro úpravu plochy:
— Vytvo­řit možnost kapa­cit­ního parko­vání pro návštěv­níky hřbi­tova i obyva­tele blíz­kého sídliště.
— Zajis­tit alespoň částečný zásak sráž­kové vody do terénu.
— Parko­viště nesmí vypa­dat jako stan­dartní, fádní , pouze tech­nicky řešená parko­vací plocha (pracovní název projektu byl Parkové parko­viště).
— Nutné dopl­nění mobi­li­á­řem.
— Dopl­nění vhod­nými typy plas­tik.

Nejprve byla vypra­co­vána ideová studie, která vyme­zila základní tvar parko­vací plochy – podobu rybí kosti.

Pak teprve byl tento námět předán projek­tan­tovi doprav­ních staveb a ten vyře­šil tech­nic­kou situ­aci tak, aby odpo­ví­dala plat­ným ČSN.

Původní před­stava jedno­směr­ného provozu, vějí­řo­vi­tých parko­va­cích stání a stře­do­vých kame­ni­tých „ostrovů“ s lini­emi kompakt­ních habrů byla dodr­žena i do reali­zační doku­men­tace.

Protáhlé deprese s kameny a lini­emi stromů zachy­tá­vají část sráž­kové vody, odté­ka­jící z povrchu asfal­tové vozovky. Druhá část vozovky a parko­vací plochy je naklo­něna k jižnímu lemu, který tvoří v posled­ním dílu parko­vací plochy před obrub­ní­kem distanční dlažba se štěr­ko­vou spárou. Za obrub­ní­kem, který je osazen s centi­me­t­ro­vými škví­rami pro odtok vody, byl ještě zřízen štěr­kový pás pro zásak, fixo­vaný beto­no­vými mřížo­vými prvky. Ty jsou nutné pro usnad­nění údržby soused­ního tráv­níku, volný štěrk by ztížil pokos.

Do depresí s habry bylo použito k zásypu netří­děné kame­nivo s velkou frakcí (kamenné prvky až 50 x 40 x 40 cm), aby nebylo možné tudy projíž­dět a parko­vat.

Původní pěší trasy byly respek­to­vány, v tráv­níku byly vysklá­dány z žulové kostky a tato dláž­děná trasa prošla až do asfaltu parko­viště.

Následně byly osazeny lavice a dvě plas­tiky – při vstupu na hřbi­tov a při horním vjezdu na parko­vací plochu.

Parko­viště funguje v Blan­sku od roku 2009, za svých 6 let života je hojně využí­váno a při dešti svou funkč­nost již mnoho­krát proká­zalo.

Eva Wagne­rová
Autorka je projek­tantka a zahradní archi­tektka. Eva Wagne­rová se podí­lela na ideové studii blanen­ského parko­viště

Článek byl publi­ko­ván na serveru Ekolist.cz